Stolek

Úterý v 13:34 | Jiřina |  nápadník
Nerada bych se příliš ,,odkopala,, - ale tohle snad napsat můžu:
u nás všechno funguje tak nějak jinak, než v jiných domácnostech.
Buď neumím manžela správně zpracovat, nebo co, prostě mnohdy to nejde podle mého.
( a že mě to často pěkně štve! )
Příkladně stolek:
můj sen byl v běhu let pokaždé jiný: kdysi se mi líbil takový čtvercový, s jedním košem v každém rohu,
u firmy Říha v Praze, a pozor!
milé KOČKY,
je to k neuvěření, nebyl bílý, ale dřevěný!
Nějak se stalo, že jsme ho nekoupili a já jsem si udělala P R O V I Z O R N Í stolek z koše, který jsem si koupila na vlnu už někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých? letech,
vlna a příze všeho druhu ( hodně jsem tehdy pletla a háčkovala ) tam byla uskladněná vzdušně a větrala...
sehnala jsem si desku, obrátila víko koše vzhůru nohama a šup, na desku malý ubrus a je to...
( mockrát jsem ho chtěla natřít bílou barvou! )
jenže!
to provizorium nám vydrželo ( stydím se - udat přesný počet let ! )
a to jsem časem toužila i po stolečku kulatém, bílém, s hodinami, z Kika,
chodila jsem se na něj do Letňan dívat - převážně vážně v zimě, v neděli odpoledne, na holčičí odpoledne, a obdivovala jsem myšlenku, že se usalaší vedle ušáku, bude se v našem obýváku pěkně vyjímat,
na něm pěkný hrnek s podšálkem s mým kafíčkem a k tomu časopejsek o bydlení...
jo, houbeles...























































 

Pondělí

Pondělí v 11:55 | Jiřina |  nápadník
V noci jsem špatně spala.
Ráno jsem vstávala jak do fabriky - ve 4.55 hod.
V 6.04 hod. jsem odjížděla do Prahy busem.
Kolem 7,30 hod. kontrola na kardiu a stehy.
Z Ládví na Bulovku tramvají č.30.
Zapomněla jsem si vzít kolíček na prádlo na nos a růžové brýle: špína a smrad na schodech k tramvaji i v ní.
Ve špitále čekání, ale vše ok.
Ještě 4 týdny nemám používat a zvedat levou ruku. Žádné česání třešní, mytí nádobí, věšení prádla.
Milé KOČKY:
mám to za sebou.
Doma manžel připravil letní oběd:
nové brambory na loupačku, sůl, kopr, máslo, k tomu kefír.
Dobré to bylo a teď čekám, co to se mnou udělá.
Stihla jsem dojít před dům pro ,,novou,, kytici.
Koupila jsem vnučce klobouk.
Krásný týden přeji všem.













Sobota na cestách

Sobota v 20:31 | Jiřina |  výletování
Manžel mi dal včera kudlu na krk,
( zloduši mi to jistě přejí, ale ono to bylo malinko jinak:
řekl mi, že buď s ním pojedu dnes na výlet nebo pojede sám! )
Moc se mi nechtělo, spala jsem jen málo a navíc, nejsem ve formě,
ale nakonec jsem tedy souhlasila s několika podmínkami:
Vyjeli jsme na východ, první zastávka byla na kávu v Chlumci n.C., mají tam novinku, vodičku tekoucí po náměstí v takových kovových korýtkách, plno kytek, jen houšť!
ale taky rozestavěno a co město nabízí za památky nechám,
milé KOČKY,
na vás...Karlova Koruna a mnohé další...
( koupili jsme tu super zralé meruňky a moc dobré! že bych zítra zkusila uvařit tvarohové knedlíky? )
pak jsme se propletli Hradcem Králové a dojeli do Krňovic ...
manžel požádal totiž o nějaký skanzen, kde jsme dosud nebyli ...
a tak jsme si tu krásně prošli staré, nově instalované chalupy, mlýn a kovárnu, něco nafotili,
potěšili jsme se,
a pokračovali do nedalekého Opočna, náměstí, zámek, parky resp. zámecké zahrady,
Opočno prokouklo od naší minulé návštěvy...
pak jsme to ,,ohnuli,, na západ a přes Jaroměř, Jičín dojeli domů.
Bylo krásně!
Manžel si zajezdil autem a já jsem se nadýchala lipové vůně a udělala i nějaké ty obrázky.
No, fakt, koukněte:
























































































































 


Přes

Pátek v 11:17 | Jiřina |  nápadník
Přes balkonové dveře,
dveře delší dobu neumyté,
muškáty, které se mi odměnily za nepéči,
však loni, při rekonstrukci domu, byly někde ve sklepě a
letos, místo - abych se o kytky vzorně starala, marodím...
kdy už to skončí a zase budu normálně fungovat?
Když vidím ty trsy levandule u jiných na blogu,
když vidím pivoňky a další trvalky v zahradách,
těším se, až to před domem zkusím dát zase do přijatelné formy.
Posledně, když jsem šla pod lipami k doktorce, připadala jsem si jako feťák...
vůně kvetoucích lip, vůně posekané trávy, vůně borového jehličí...
to jsou,
milé KOČKY,
parfémy!
( a to nemluvím o mateřídoušce, konvalinkách, růžích, jasmínu a pod. )































Svátek

13. června 2018 v 17:09 | Jiřina |  nápadník
Dnes má svátek Antonín.
Od rána pálíme svíčky,
za brášku Toníka, který zemřel 14.5.2018,
zítra to už bude měsíc.
Přiznali mu invalidní důchod od 16.5.2018.
Ani nevím, jestli to věděl.
Pořád nám chybí. A bude.
Kdykoli půjdeme do Jetřichovic, na Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu a Rudolfův kámen
a všude tam okolo, kam rád jezdíval.
Na rozhlednu na Studenci, na Tokáň, do údolí Křinice, na rozhledny a hrady okolo Děčína, u České Kamenice,
na Jedlovou...
do Tisských skal, na Děčínský Sněžník s vyhlídkou do Drážďan,
na Růžovou vyhlídku vysoko nad Labem...
Pravčickou bránu ve Hřensku,
když tam zavítám : vždycky ho tam zase uvidím.
Milé KOČKY,
byl to nejmladší bráška z nás, šesti dětí,
Vozila jsem ho v kočárku! - bylo mi necelých deset, když se narodil.
( brácho, prvně jsi nás teď naštval! )

Zase jednou

12. června 2018 v 10:20 | Jiřina |  moudra
Zase jednou mě, po dlouhé době, zaujalo jedno moudro:

Chceš-li se naučit modlit, vyraž na moře.

Milé KOČKY,
už dávno mě nic tak neoslovilo.


Domácí mazlíček

9. června 2018 v 17:41 | Jiřina |  nápadník
Tak mám doma nového domácího mazlíčka...
zaryl se mi pod kůži spolu s láskou k cestování...
je to kardiostimulátor.
Díky, BULOFFFKO.
Dnes odjel na zájezd do Pobaltí s Janou místo mne její manžel ( asi trochu proti své vůli ).
Vypadá to, že mám domácí vězení, nejméně po tři týdny nemám nic dělat,
místo mne teď převlékla naše ,,peřiny,, moje sestra,
vyprala pračka a pověsil ( prádlo ) manžel.
Nesmím ani mýt nádobí,
tak vám, až zase budu u PC,
milé KOČKY,
dám vědět, jak to tady vypadá.
Pac a husu : Jiřina z N.
( jestli jste někdo potkal po 6.45 hod. ve čt 7.6. záchranku s houkačkou mezi Březiněvsí a Prahou, omlouvám se, že jsme měli přednost! )

Vůně sena, slámy

5. června 2018 v 21:30 | Jiřina |  nápadník
Co se stalo a jak, to vím, ale stejně!, je to pro mne překvápko,
manžel se díval po osmé večer na nějaký film, kde lidé házeli balíky slámy na přívěs traktoru,
a jestli to bylo tím teplem nebo čím,
naskočila mi vzpomínka z mládí:
silně, živě, s plnou parádou:
to mi bylo asi osm, babička chodívala k sedlákovi pomáhat, brala nás, děti, s sebou,
jedno, zda se odváželo z pole obilí, sláma nebo z luk seno,
rozumějte,
milé KOČKY,
zelené, chrastivé, voňavé seno,
a odváželo se na žebřiňáku koňmi nebo to bývaly i kravami tažené vozy.
Jako dneska - teplý den, mnohdy dusno,
někdy spěch před blížící se bouřkou,
ta dávno zasutá vůně sena a zpocených zvířat - to byla ta směska vesnických vůní,
které se mi dnes náhle vynořily a jako bych v té vesnici na Strakonicku zase byla.
My děti jsme seděly na fůře a držely se provazu, pomalu se houpal náklad v úvozové cestě mezi poli,
a při vjezdu do brány statku jsme se bály, že si urazíme hlavu,
ale jak vidno, nestalo se a jsem tu ještě teď,
a když si se sestřenkou Danuškou ze Skočic chceme připomenout mládí,
zajedeme si do skanzenu v Přerově n.L. - nebo na Veselý Kopec -
tam ještě vědí, co to je cep, hrábě, kosa, srp a spousta nářadí, na vsi nepostradatelného.
Jak tam voněly meze mateřídouškou,
a to my jsme byly náplavy, děti z města,
naši se stěhovali z Děčínska za babičkou z tátovy strany na Strakonicko a pak zase po letech zpátky,
k druhé babičce - logicky z máminy strany...
ale to už je jiná historie...


Jako máku

2. června 2018 v 11:19 | Jiřina |  nápadník
Momentálně mám starostí jako máku,
ani si nedojdu koupit pořádnou kytku,
musím se spokojit s ,,plevelem,,
utrženým před domem.
Ale můj oblíbený džbán už je na leccos zvyklý, přežije i tohle.
Milé KOČKY,
jak se vám líbí ty hedvábné sukýnky Makové panenky?



















Přesně

31. května 2018 v 16:38 | Jiřina |  nápadník
Dnes je to přesně 4 roky, kdy jsme byli s mužem v Mimoni a šli jsme se projít ke hradu Ralsko,
na okraji pole jsem si tam naškubala polní kvítí...doma jsem to pak pofotila a vydrží mi svěží celé roky.
Mimoní jsme od té doby projížděli vícekrát, nicméně tak krásnou kytici jsem od té doby nedovezla do džbánu
ještě ani jednou.
Dnes jsem si přinesla od doktorů nepříliš pěknou zprávu a tak se musím podívat po něčem pěkném,
rozumíte mi,
milé KOČKY,
že?
A abych nebyla škrob, dám sem barevnou kytici pro všechny,
všem hodným lidem.
Toho dobrého je někdy docela málo.
( možná jsem ty fotky tehdy na blog dala, ale kdo by to hledal? )





































Další články


Kam dál