Divné nápady

Včera v 9:01 | Jiřina |  nápadník
Koukala jsem na pořad o Marii Terezii a i když je mi jasné, že takové pořady můžou po tolika stoletích těžko přesně ukázat vše takové, jaká byla tehdy realita, líbilo se mi, co vše ta rakouská císařovna a zároveň česká královna dokázala.
Stačí připomenout, že za jejího panování museli - poprvé - všechny děti - povinně do školy!
Za její vlády se vysazovaly kolem silnic ovocné stromy!
Porodila spoustu dětí a starala se o ně ...
A jestli to bylo vlivem pořadu, nebo bouřky a tím, že jsem nemohla usnout,
začala jsem si bohapustě vymýšlet:
Milé KOČKY,
kdyby se u nás všechny ženy spolčily,
přemluvily muže, syny a dědy ke změně a ve volbách ,,zrušily,, všechny ty mužské,
kteří nám nyní vládnou, hulváta, kuřáka, pijáka a lháře, a tím nemyslím jednu osobu,
ty, kteří studovali příliš krátce v Plzni, ( sedí tam dobře placeni již spoustu let a výsledky?)
ty, kteří se smějí, ať se děje cokoli,
ty, kteří se chovají jako žába na prameni,
ty, kteří si přidají peníze co chvíli a seniorům nepřidají ani korunu...
a všechny, kteří se chovají, jako by jim to patřilo a nestarají se vzorně o svěřené záležitosti...
a ve vymýšlení jsem pokračovala:
na hrad bych dosadila - zvolila : třeba Danu Morávkovou,
je to žena krásná, nemluví nesmysly, umí se chovat, je noblesní, je ještě mladá i už zkušená, žije příkladný život, má hezkou rodinu, není vyzáblá a tudíž ani hysterická,
vyjímala by se na známkách, to by muži olizovali poštovní známky!
A v cizině by dělala jen dojem a ozdobu.
A pak...bouřka ustala, já jsem usnula a ráno bylo stejné, jako jiné,
ze všech stran se hrne jedna zpráva za druhou,
jak se politici hádají, ministři vyměňují,
televize, rozhlas a noviny, internet hlásají a znervozňují....
hezkou zprávu neslyšíte za celý den.
Tak si je tu na blogu musíme psát samy...
 

U tůně

Čtvrtek v 8:28 | Jiřina |  výletování
Tady u nás, v Polabí, říkáme bývalým korytům Labe tůně,
před válkou ( druhou, světovou )
koryto Labe napřimovali, regulovali,
a tak vznikly vlevo i vpravo od nynějšího toku plochy bývalé, meandrující řeky,
kde nyní rádi svůj volný čas tráví rybáři a výletníci...
taky ptáci a různí živočichové...
je fajn si tam zajít na procházku,
klidně v jakémkoli ročním období,
vždy se něco najde, co je hezké nebo zajímavé...
Vyzkoušejte,
milé KOČKY.
Tady malá ochutnávka,
je to takové klidné, tiché místo:
kousíček od města a přitom jiný svět.























Svátek

Středa v 6:43 | Jiřina |  nápadník
Dnes má svátek Jana,
protože mám známé toho jména a není jich málo,
popřeji jim i tady:
holky moje,
vše nejlepší přeji a hodně zdraví a užijte si svůj svátek,
oslavte ho pořádně!
Tak, jak to máte rády.
Milé KOČKY,
pokud jste také Jany, posílám to přání i vám.
 


Moje

Úterý v 7:40 | Jiřina |  nápadník
Moje rodina nebyla moc kreativní ve vymýšlení jmen,
to se dávali samí Václavové a Heleny a Ladislavové a Jiřiny,
po babičkách a po dědech,
po tátovi či matce,
milé KOČKY,
stalo se, že máme i nějaké ty Vladimíry a jednu Vlaďku.
A koukám! - dnes má svátek!
Všechno nejlepší přeji.
Hlavně to zdravíčko ať slouží...
( a dnes je úplně jedno, že to měl být Filípek, hihi ).





Kytička

Pondělí v 8:40 | Jiřina |  nápadník
Taková normální, obyčejná,
vlastně jsem jí část našla, zachránila před uvadnutím.
Milé KOČKY,
a jakou dělá parádu a radost...






Pivoňky

Neděle v 6:17 | Jiřina |  nápadník
Pivoňky, má láska...
všechny druhy, všechny barvy, vůně...
a fotím je - takové různé přesplotovky...
krása...
( vzpomínka na babiččinu zahrádku )

mezi námi,
milé KOČKY,
mohla bych fotit i škaredé věci, právě máme rozkopané chodníky kolem domu,
ale:
dům už je opraven, dva a půl měsíce byl pod lešením,
ochranné textilie způsobovaly šero v bytě...
máme nová okna a balkonové dveře...
máme novou střechu, nové hromosvody, nové okapy,
nové opláštění, silnější, než bylo to staré, nový a líbivý nátěr, nové balkony,
a práce stále pokračují,
lešení již včera odstranili a odvezli, aby dům vynikl v plné kráse....
ještě se musí odkopat zemina okolo a udělat novou hydroizolaci...
dům je z padesátých let a potřebuje péči...
jenže, já blog využívám na šíření hezkých zpráv a obrázků, toho je nám třeba....
nebo ne?

















Pampelišky

20. května 2017 v 7:47 | Jiřina |  nápadník
Pampelišky,
krásné, žluté,
květy vhodné na med,
stonky a listy do salátu,
po odkvětu zajímavé, bílé padáčky...
které dítě do nich nefoukalo?
Nezdá se vám,
milé KOČKY,
že to nějak rychle odkvetlo?









Kamýk

19. května 2017 v 5:41 | Jiřina |  výletování
Ty hrady!,
a že jich tu bylo a je!,
jsou mi někdy milejší, než načančané zámky,
( i když! - takový pěkný zámecký park mě umí naladit ),
někdo by řekl, co na těch skoro rozvalinách na kopci v roští máš,
jenže rozhled bývá z výšky a kdo má fantazii, také si u takového hradu přijde na své...
Milé KOČKY!
prostě jsme si s mužem ve středu, za krásného, slunečného a hlavně teplého počasíčka vyjeli na malý výlet,
na Litoměřicko a rovnou do obce Kamýk.
( vedle na Varhošti, na rozhledně, jsme byli tolikrát a na Kamýku až dnes )
V Lito panovaly zmatky, projeli jsme město, které známe, horkotěžko,
nic pořádně nebylo označeno, tudíž jsme se drželi směr jako na Ústí n.L.,
nakonec to dopadlo dobře, ale kdo to nezná, má asi problém.
Pracovali tam na silnici a nebylo to jediné místo s cestáři...
zato na policisty nenarazíš, jak je rok dlouhý.
Ale k výletu.
V obci jsme ponechali vozidlo, vyšli jsme si na kopec ke hradu a pod hradem na lavičce jako správní penzisti poseděli ...posvačili...
výhled stál za to.
Bylo vidět až na Krušné Hory...mohli jsme počítat auta na dálnici směr Teplice...přes údolí to bylo jako na dlani a kousek Labe se před Portou Bohemikou také blýskal.
Potom jsme obešli pozůstatky hradu, sopečný kužel se zbytky zdiva, pofotili a vydali se jinam.
Kdysi jsem jako školačka byla na táboře v Mentaurově a dnes jsem tam jela okolo....
nechápu, jak to mohlo tak rychle utéct, tolik roků...
ale konec nářků, trochu jarních fotek:
(jedna zahrádka a jeho majitelka mě v Kamýku hodně nadchly, s paní jsme i podebatily )










































Střípky

18. května 2017 v 5:10 | Jiřina |  nápadník
V tom chaosu, který mám ještě trochu v hlavě ze zájezdu,
dříve, než se vydám zase jinam....
musím si udělat trochu pořádek a shrnu několik myšlenek:
zaujalo mě v Maďarsku:
a/ všude se dá koupit české pivo, v obchodě a v restauraci, za rozumné ceny...Staropramen, Kozel, Krušovice
b/ všude převážně čisto, a bez posprejování
c/ spousta soch, pomníků, pamětních desek
d/ lidé vstřícní a ochotný personál hotýlků, restaurací, stánků
e/ jídlo chutné, maso měkké a ceny přijatelné
f/ bezpečno, alespoň myslím....
g/ lázně všude, kde si umíte představit
h/ skvělá zmrzlina i zákusky
K dobrému pocitu ze zájezdu do Maďarska přispěl určitě průvodce pan Kamil a jím sestavený program, jeho humor, ale díky patří i mé kolegyni Janě, jejímu klidu a společnosti. Žádná ponorka!
Malé chybičky to mělo také, ( asi dva delší přejezdy ), ale kdo by se teď takovými věcmi zabýval? Někdy jsem měla pocit, že máme na nějaké to město málo času, ovšem to bychom tam nebyli devět dní, nýbrž nejméně tři neděle.
Po loňském zájezdu do Polska jsem opět dobře vybrala...
cestování nazdar!
Milé KOČKY.
pozn.: úmyslně neuvádím moc podrobností k tomu, kdy kdo co postavil, kdy a proč s kým bojoval, který hudebník a skladatel kde na kterém zámku žil a tvořil a podobné věci, pokud to někoho hodně zajímá, zajede si tam a dozví se to, a pro ty ostatní jen stručně...sama si některé informace sháním na internetu nebo v knížkách...před nebo po zájezdu.


















Den devátý - poslední

17. května 2017 v 7:55 | Jiřina |  výletování
Béé, chtělo se mi naříkat,
ale - každá legrace jednou končí,
tudíž nebylo nic divného, že nastal poslední den našeho poznávání Maďarska.
Vyjelo se po snídani k západu, chvíli jsme se očima loučili s Balatonem...
a velice mě potěšilo, když jsem zahlédla hrad Sumeg,
na který jsme se s mužem při jiném zájezdu kdysi vyškrábali...
takové milé letmé setkáníčko...
tasila jsem foťák a z okna busu mu udělala...tomu hradu....momentku:
v programu toho dne bylo:

9. den: dopoledne návštěva velkolepého zámku Esterházyů v městečku FERTŐD.
Následně návštěva pohraniční ŠOPRONĚ, kde se budeme moci pokochat historickým jádrem starobylého města.
Odpoledne odjezd do ČR a návrat ve večerních hodinách.

Jenže: měli jsme čas a tudíž nám pan průvodce udělil jednu odměnu,
asi,
že jsme byli celý zájezd poslušní a dochvilní, zajeli jsme ,, na jednu fotku,, do města Sárvár ke zdejšímu hradu.
Je to borec, ten Kamil!
Pokračovalo se podle plánu k Esterházy zámku a zde si někteří na tržišti doplnili dárky pro své blízké: papriku, klobásy, salámky...a další zdejší typické výrobky...
Milé KOČKY,
v zámku jsou nádherné interiéry, okolo se rozprostírající park stojí také za procházku a sem tam nějakou fotku,
stihla jsem i před zámkem v restauraci dvojku dobrého červeného a
jelikož jsem v Šoproni, kam jsme se odtud posléze přesunuli, již byla, vydaly jsme se s Janou ,,po stopách,,.
Neotrávilo nás ani množství rozkopaných ulic a chodníků, někdy se prostě takové město modernizovat a zkrášlovat musí.
Poseděly jsme v pěkné restauraci u dobrého maďarského jídla a u neméně dobrého krušovického černého piva.
Myslím, že jsme tím důstojně završily prohlídku tohoto zajímavého a líbivého města.
Pozdě odpoledne jsme si to namířili k Vídni a srdce zaplesala při pohledu na Mikulov, na Pálavské Vrchy a už se přiblížilo Brno, kde jsme ponechali několik účastníků zájezdu.
(asi věděli, co nás dále čeká - dálnice do Prahy - žádný med! )
V Praze jsme se rozprchli a možná, že se někteří z nás někdy zase sejdou, jindy a jinde na zájezdu.





















































Další články


Kam dál