A dost!

Včera v 8:30 | Jiřina |  nápadník
Řekla jsem si: a dost!
při pohledu na to, jak se mi vymkla moje sbírka,
zkraje zcela nevinná,
slepic a kohoutů přibývalo a už je na čase s tím skončit,
ta drůbež by nás za chvíli převálcovala,
milé KOČKY!
Nicméně jsem před několika dny dostala dárek,
dva polštáře na židli, a co na nich je?
kohouti - přeci.












 

O bydlení

Sobota v 8:48 | Jiřina |  nápadník
Jéé, mně se toho líbí,
a teď je na trhu tolik věcí, že kdo má peníze, jistě si vybere podle svého gusta.
Za ,,nás,, skoro nic nebylo, kupovalo se do bytu jen - co se sehnalo - a taky výhodu měl ten, kdo něco zdědil.
Byt, nábytek, a tak...
ale pokud jste měli dobré zaměstnání a sehnali jste byt, časem se dalo leccos vytvořit.
( a byly bezúročné půjčky..)
Moje první bydlení byla garsonka, s předsíní a minikoupelnou + WC, kuchyňským koutem...vlastně pidikoutem.
rok 1966...
okno s výhledem do parku s pomníkem v jednom severočeském městě...
V pokoji byly parkety, měla jsem kusový koberec, válendu, dubovou skříň, ušák, stojací lampu, skříňku na nožkách s radiem a gramcem, velkou vázu...konferenční obdélníkový stolek na nožičkách...
Vše nové a ušák s válendou v jedné látce...velmi kvalitní látce!!!
Pak už jen bílá záclona a lněné dekoračky a toť vše, sloužilo mi to několik let a později veškeré zařízení užívali mí příbuzní a jak si to pochvalovali...
(ačkoli skříň zažila spoustu stěhování, je stále jako nová a nehne se, nohy má bytelné!- žádná dřevotříska...)
Při prohlížení časopisů o bydlení a stylu se každou chvíli nadchnu, jednou to je pro parkety, vysoké stropy, krásné prostory z třicátých let v pražských bytech, nejlépe s výhledem na Hradčana...
podruhé pro chaloupku v Podkrkonoší,
abych se vzápětí zamilovala do domečku s velikou zahradou v anglickém stylu.
Na našich častých výletech se zakoukám do domečku kousek od hradu Pecky, jindy do polorozpadlého domku ve Cvikově,
příště do pozemku a domku poblíž Adršpachu a nejraději okukuji selská stavení na Třeboňsku, u Blatné a na mnoha jiných místech. Klidnou mě nenechají ani mnohé domečky na Znojemsku, Mikulovsku a vůbec s vinicemi na dohled.
Jednou mě okouzlil i velmi povedeně posazený domeček poblíž Jistebnice.
A vzápětí vymýšlím, jak bych si to upravila a přestavěla a zahradu okrášlila...
Manžel mě vždy postaví na zem, z mého létání v oblacích není nic, spolehlivě mě zchladí jeho argumenty jako náš věk, zdejší obchody v dosahu i o víkendu, plyn, elektřina a voda,
( uklízení uhlí na zimu do sklepa už je spoustu let jen starý zlý sen ),
zdravotnické zařízení, doprava ( vlak a bus ) v místě,
vědomí, že manžela by práce na domečku naprosto nebavila mi dávají jasně najevo,
na co se mám soustředit v příštím životě...
Občas pan L. šílí z mých nápadů, koupit a přestavět nějaký opuštěný vodojem, nebo starou hradní věž,
mít tak o 40 let méně, ještě bych si troufla na přesvědčování...
bavilo by mě vrhat se do podobných dobrodružství a tvoření.
Milé KOČKY,
také vám přijde inspirativní v historických městech - když se procházíte po hradbách a vidíte ty staré domy s různými zákoutími a schody, malými zanedbanými zahrádkami, výklenky,
omšelými tyčkovými polospadlými ploty, zídkami,
a v duchu už vidíte ty truhlíky s muškáty a různé dekorace...?
keramiku, staré džbány a různé nádoby osázené netřesky?
záhonky plné kopretin, denivek, tulipánů, popínavých růží, pivoněk, aster?
případně levandule, se spoustou včel, motýlů,
línou kočkou vyhřívající se na sluníčku?
to miluji...

Příliš

Pátek v 7:55 | Jiřina |  nápadník
Já vám nevím,
milé KOČKY,
ale není té šedé, bílé a černé už všude příliš?
Kupuji si několik časopisů o bydlení,
čtu i půjčené a zajímám se o bydlení hodně let,
ale poslední dobou, ať otevřu nějaký blog nebo časopis, všude jen tyto barvy,
co to s těmi lidmi je?
Však nemusí být vše v marockém stylu tmavě červené a zlaté,
ale trochu té barvy prostoru sluší, já sama ráda vidím zelenou, žlutou nebo světlounké odstíny tyrkysové....
a když nakouknu třeba k Vivi a uvidím tam tyrkysovou nebo růžovou,
připadám si jako na jiné planetě.
Jo, uznávám, ta bílá se šedou a černou vypadají v bytě nebo domku uklizeně, čistě,
ale přijde mi to, jako by tam nikdo nebydlel, jako sterilní prostor.
Už jsem měla také nějaké záchvaty,
že na stará kolena vše změním a přebuduji,
ale můj pan L. mi ty nápady vyhnal z hlavy a to velmi rychle,
uzemnil mě,
on by své návyky stejně nezměnil a tak je škoda vyhazovat věci léty prověřené a dávat peníze do ,,nových,, - mnohdy méně kvalitních a ve výsledku by to nevypadalo lépe.
Takže :
potěšení a inspiraci budu dál hledat
a kochat se....v časopisech, na blozích...
ale zatím vše u nás doma zůstane při starém...
( pšt - nějaké jarní, malé předělávky v hlavě nosím! ).





 


Kdy

Čtvrtek v 11:16 | Jiřina |  nápadník
Kdy můžete,
milé KOČKY,
u nás vidět kytku, několik bonbonier a případně nějaké to víno?...
a to vše najednou, ve velkém?
Přeci hlavně dnes! v polovině února...
Dnes mám narozeniny,
včera svátek,
gratulanti se ozývají,
čokoláda se hrne,
kytky voní, barvy začínají připomínat jaro...
Tak tedy s odvahou do dalšího roku,
přeji všem svým blízkým, aby mi mé plány vyšly,
ani oni nebudou mít důvod litovat...










Můžu jít spát?

11. února 2017 v 23:55 | Jiřina |  nápadník
Dnes večer jsem dostala dárek,
milé KOČKY,
měla bych napsat DÁREK!...
ačkoli mám svátek a narozeniny až příští týden,
náhodou jsem zjistila, že dnes večer bude na ARTu
jeden z mých nej filmů, něco, co se Amíkům opravdu povedlo,
díky Audrey,
obdivované Audrey Hepburnové,
prostě nádhera na koukání,
úžasné na poslouchání....
ty kostýmy!!!...
a co teprve klobouky!!!...
a dali oba díly za sebou, ách...
( teď bych si měla dát ještě dvojku vína....)
a mohla bych jít spát,
ale,
usnu vůbec, po takovém zážitku?
Nedávno jsem opět, po dlouhé době, viděla Prázdniny v Římě,
pak, zanedlouho,
Snídani u Tiffaniho a teď...
po kolikáté již...
My Fair Lady...
a to jsem chtěla zrušit naši televizi!


























Úvaha

5. února 2017 v 10:43 | Jiřina |  nápadník
To je novina!,
dnes jsem si přečetla na internetu,
milé KOČKY,
prý někde vydumali,
že když senioři hlídají občas vnoučata a nebo se starají o někoho v okolí,
že žijí déle,
než ti, kteří se ničemu takovému nevěnují....
No, to se mne mohli rovnou zeptat a nemuseli nad tím sáhodlouze bádat....
kdybych seděla doma,
tak budu jen nakupovat, vařit, uklízet, prát, žehlit a nadávat na drobky na kredenci nebo na koberci,
rozčilovat se a zkracovat si život,
takhle si nejméně dvakrát za týden stihnu udělat výlet vlakem do Prahy a na druhý její konec,
sejdu se s lidmi, pokoukám po světě a ty činnosti,
výše uvedené,
stíhám mezi tím.
( a manžel si užívá občasného volna... nikdo mu nespílá... )
( někdy ale - např. v chřipkovém období, nic moc! lidé v dopr.prostředcích prskají, neznají kapesník, a dost často mluví sprostě, poslední dobou častý jev! co to s těmi lidmi je??? tyhle dvě věci jsou snad nakažlivé! )
Cesta trvá přes hodinu, někdy to tedy není příjemné.
Ale!,
když nad tím tak přemýšlím, dělám to vlastně pro sebe!!!...jo, pro svůj delší život a
někdo mě potřebuje,
potěším se s vnučkami,
někdy zírám, co se od nich dovím!
Být babičkou je príma! ( a můžete je kdykoli vrátit! )
A donutí mě to se pohybovat, za každého počasí,
pomůžu mladým, aby se mohli věnovat práci,
třeba se pak jednou o mne také postarají?
mohu vnučky i trochu rozmazlovat...čas na to mám...
( na výchovu mají rodiče, )

Naše heslo zní:
to se máme, že se máme!

Vitamínový

4. února 2017 v 6:22 | Jiřina |  okolo kuchyně
Páteční odpoledne...
mám nakoupeno,
maso pro manžela a nějaké ty barvy a vitamíny ( doufám, že tam opravdu jsou! ) především pro mne...
milé KOČKY,
včera - v ten mokrý, studený, mlžný den potěcha oka...
a později i žaludku...
a část jablek skončí v žemlovce,
už se těším....





Polibek

3. února 2017 v 8:17 | Jiřina |  výletování
To si takhle někde chodím, fotím,
někdy i jen tak cvakám,
kochám se
a pak,
doma, časem, při náhodném prohlížení,
najdu,
milé KOČKY,
zajímavý snímek:

Čmoudíky

2. února 2017 v 7:51 | Jiřina |  nápadník
Jak tvrdí můj muž,
nejsou to čmoudíky, ale pára,
milé KOČKY,
Počápelská elektrárna je navzdory tomu docela fotogenická, ne?




Most

1. února 2017 v 7:43 | Jiřina |  nápadník
Uvažuji občas o tom, kolik lidí je ,,bez domova ,, a co je k tomu přivedlo...
také při výrazu ,,bydlet pod mostem,, se mi ježí srst...
Milé KOČKY,
ačkoli to téma legrační není,
pod naším mostem by se bydlelo velmi nepohodlně,
tento železniční most k bydlení nevybízí:

( sáhla jsem po fotkách z archivu )


















Další články


Kam dál