Bojím se

Neděle v 0:21 | Jiřina |  nápadník
Když jdu do Seznam.cz podívat se do své pošty,
bojím se,
milé KOČKY,
že na mne vyskočí Ornella a nebo, nedej bože, její máma,
Leoš a jeho vyzáblá milenka,
Darinka a její u tyrkysové hladiny vystavené křivky a nebo...
dosaďte si samy...
znám asi dva lidi, co si denně kupují Hromy a blesky...nebo jak se ten bulvár jmenuje
a taky to s nimi podle toho vypadá...
že jim není líto peněz,
vlastně zajišťují těm ,,novinářům,, z těchto plátků dobrý život
a pak oni sami sedí doma, čtou si škvár,
a majitel plátku vysedává několikrát za rok s drinky pod palmami na krásném ostrově.
Televize mi taky dala nedávno záminku k zamyšlení:
Dávají postupně dílo paní H.Třeštíkové,
Manželské etudy a to všechny tři díly pěkně za sebou, v jednom večeru,
emotivní byl díl o paní Marcele, pronásledované nepřízní osudu,
a tam mě moc překvapilo, že se ve všech třech dílech mluví o penězích,
jak paní M. strádá, peníze jí chybí,
ale neustále kouří jednu za druhou a později i její dcera.
Z toho nejsem moudrá, když má na cigarety? tak ...
takových je, řeknete si...
a to nemluvím o tom, že pak v tom zahuleném prostoru s dvěma dětmi spí?
Bojím se, kolik takových lidí u nás žije?
 

Mlha

Čtvrtek v 18:18 | Jiřina |  nápadník
Mlhu asi zažil časem každý,
mlžka bývá hezká na podzim,
když barevné listí na stromech halí do závoje,
zato v zimě, když namrzne mlha na křoví a stromy, to je, pane, krása...
ale dnes vám,
milé KOČKY,
povím o jiné mlze.
Já jsem zažila opravdu pořádnou, hustou mlhu na třech místech:
v Londýně a v Aši, a cestou od nás do Špindlu a zpátky!
Překvapilo vás to? není divu, mne také.
To jsme jeli ze Skotska, poslední zastavení zájezdu bylo za pěkného počasí ve Stonehenge
a ač jsme pak projeli Londýnem, nic z něj jsem nezahlédla ani náhodou - byla tak hustá mlha,
že se divím, že řidič našel Dover!
A druhý případ byl ještě divnější:
byla jsem v lázních Frantovkách a jednoho dne jsme si s ostatními lázeňačkami usmyslely,
že se odpoledne podíváme vlakem do Aše.
Sedly jsme do motoráčku a po krátké době vystoupily na nádraží v Aši,
vyšly jsme před budovu a nic, opravdu nic neviděly...
Mlha!!! hustá jako pěna na holení ...
tudíž jsme se otočily a sedly zpět do vyhřátého vlaku, který tam ještě stál a vrátily se zpět do Františkových Lázní...
Byl to můj nejzbytečnější a nejpodivnější ,,výlet,, v životě.
A prohlášení, že jsem byla v Londýně a v Aši a nic neviděla, je pravdivé.
Zato ta třetí mlha, ta byla s příběhem a málem na rozvod.
Dcera mi do práce volala, že je nemocná, má vysokou horečku, pak se spojení přerušilo.
Studovala v té době v H.Králové a měla být se školou na horách...na lyžáku.
Přijela jsem pozdě odpoledne domů z práce a přemluvila manžela a vyjeli jsme autem do Špindlu, kde jsme ji hledali, abychom se TAM dověděli, že vůbec není v chatě a že leží na ubytovně v H.K.!!!
takže jsme jeli zpátky domů a bylo dusno, ač byla zima...a hustá mlha celou cestu,
manžel měl oči červené jak angorák.
Přijeli jsme domů asi v půl druhé ráno a po páté odcházel manžel do práce...na 12hod. šichtu.
Tehdy jsem neměla na růžích ustláno! a byla jsem za pořádnou zmatkařku.
Takže přede mnou o mlze raději nemluvte...
milé KOČKY.
A vlastně si vzpomínám na jednu taky nepříliš povedenou akci, která ale k mému překvapení dopadla DOBŘE:
Jeli jsme na kolech z Modravy, podívat se na Prášilské jezero, bylo to pozdě na podzim a počasí příšerné, když jsme se tam doškrábali, mlha jako mlíko, vidět bylo vodičku asi 1 metr od břehu a pár loudivých kachen...
já bez sebe, že přítel tu krásu, která je tam běžně k vidění, rozhodně neuvidí, a víte, co on řekl?:
alespoň si to mohu představit tak hezké, jak mi má fantazie dovolí a vydali jsme se ve studeném dešti zpátky...
klobouk dolů... dodnes jsem mu vděčná, že mi nevynadal.

Po filmu

Středa v 20:03 | Jiřina |  nápadník
Do práce už nechodím a není žádné neštěstí, když si ráno přispím,
vstávat můžu, kdy chci,
v osm, klidně i před devátou, v zimě, kdy je ráno stejně tma,
proto se mi často stane, že na telku koukám až dost pozdě večer,
nic mě nenutí do peřin...
tuhle večer jsem se dívala - bohužel,
natrefila jsem na něj, až když už chvíli běžel,
ani vlastně nevím, na jakém to bylo televizním kanálu -
malinká odbočka:
( tady si říkám, že některé TV kanály by se mohly nazývat jen KANÁLY, že? )
na film, který se odehrával v Toskánsku,
a bylo to přesně TO, co jsem už nutně potřebovala,
dobrá kombinace:
děj naprosto nenáročný, předvídatelný a úžasná krajina,
vinice, terénní vlny s vilami a stromy na každém vršku,
asi se jmenoval Dopisy pro Julii?
I svatba na toskánském venkově proběhla...
záběry mlžného oparu a se sluncem nad kopci byly krásně romantické...
a moje fantazie po shlédnutí?
Milé KOČKY!
...že bych potřebovala:
krásného, červeného, malého fiata
a nutně dámský, bílý bicykl s barevnou síťkou na zadním kole,
( přeci jízda v kolové sukni! )
puntíkatý šátek do vlasů a o padesát let míň,
vilku v Toskánsku uprostřed vinice,
zkrátka, takové běžné věci....přeci....










 


Volby

15. ledna 2018 v 4:18 | Jiřina |  nápadník
První kolo voleb máme za sebou,
hlasy jsou sečteny,
výsledky známy,
chystá se kolo druhé....
probíhají debaty, řeči, řeči, sliby, sliby, sliby, nějaké ty plky,
jednomu jde hlava kolem...
a teď:
máme téměř dva týdny na přemýšlení...
Jako už tolikrát, seděla jsem v komisi a sledovala lidi,
přicházející k volbám,
bylo jich tentokrát docela hodně,
především přišli ti starší,
ale chodily i rodinky a s dětmi,
a zaujaly mě některé jejich názory,
také ty, které říkaly moje ,,kolegyně,, u voleb.
( povídalo se o všem možném, když voliči v místnosti zrovna nebyli )
Můj VYVOLENÝ se do druhého kola neprobojoval, ale!
dýchal těm dvěma pěkně na záda.
Když ho sleduji a to - přiznám se - vím o něm jen krátce,
dovolím si tvrdit:
ještě o něm uslyšíme!
( zprvu jsem si loni myslela na jiného,
,,znala,, jsem ho z jiné stránky,
byl sympatický, že si to platí sám,
nicméně jsem pak, postupně, měnila názory a pohledy na jednotlivé kandidáty,
jeden mi připadal moc starý, jiný nevýrazný, další moc ambiciozní, někdo nečitelný, delší dobu jsem si myslela na mladého, ale jeho čas ještě přijde?
až jsem se rozhodla a nelituji... )


Načuřelá

14. ledna 2018 v 13:48 | Jiřina |  nápadník
Dnes je to tři týdny a 3 dny, kdy jsem si způsobila zranění - naražení žeber,
už se to hodně zlepšilo a bolesti zvolna ustupují,
začínám se pomaloučku stále více zapojovat do běžného života,
nejen v domácnosti,
i když,
milé KOČKY,
není to ještě zdaleka v pořádku.
Trochu jsem zpovzdálí sledovala televizi,
vlastně - asi to byly zprávy na ČT 1 -
a naštvalo mě, že nějaká mladá žena, čerstvě matka, která během těhotenství zjistila rakovinu,
musí se soudit s pojišťovnou o úhradu za potřebná léčiva - kde to žijeme?
Kolik takových případů u nás máme?
Kdo za to může?
...pak nemám být načuřelá!

Obyčejně

4. ledna 2018 v 14:02 | Jiřina |  nápadník
Jestli je to tím překlopením do nového, ničím nezatíženého roku,
nebo tím, že mám čas se zamýšlet nad stavem mých věcí,
zjišťuji,
milé KOČKY,
že dávám přednost klidu, jednoduchosti a obyčejnosti,
před mumrajem, hlučností, vyumělkovaností...
nebo mám alespoň ten dojem!
Už se těším na to všechno, co mě letos potká ...
( sedět v koutě a čekat ale nebudu, půjdu tomu naproti )


To byste nevěřily

2. ledna 2018 v 14:54 | Jiřina |  nápadník
Milé KOČKY,
vítám vás na svém blogu v r. 2018 -
poslední dobou jsem člověk povalovací, ležící, spící,
a pokud povolí ty bolesti, nebude to tak špatné,
to byste nevěřily,
co vše se dá promyslet v takové poloze...
přestavba kuchyně, všelijaké úpravy v bytě,
různá ,,vylepšení,, - jak už to my, ženy, máme ve zvyku...
kdyby se myšlenky daly přečíst,
asi by mi manžel servíroval jedy místo léků a čaje,
netuší, že mám tyhle spády a plány na jaro...
které jemu jsou z duše odporné.
Tapetování, natírání, přesunování nábytku,
s tím spojené omývání všeho, co se musí vyndat a zase schovat,
změny k lepšímu nebo taky ne...
Zatím sbírám síly a plánuji,
po chvilkách listuji v časopisech s tématikou bydlení...
a teď by to chtělo nechat si uvařit kafíčko do pěkného hrnečku s podšálkem...





Silvestr

31. prosince 2017 v 13:51 | Jiřina |  nápadník
Pokud si,
milé KOČKY,
pořídíte dvacátého prosince naražená žebra,
nemůžete čekat o Vánocích žádnou hitparádu,
štědrovečerní večeři sice nějak zvládnete, to ano,
a tím nemyslím přípravu, ale konzumaci,
lehat, vstávat, sedět, chodit - lze pouze s dopomocí,
vše bolí,
vše hodně bolí!,
nesmíte kýchnout, zakašlat,
můžete
sedět v ušáku vypodložená polštáři, ale ne moc dlouho...
prášky, které lékař předepsal proti bolesti, nepomáhají,
místo koled si v duchu zpívám: Polámal se mraveneček, ví to celá obora...
ale!
už probleskuje
světlo na konci tunelu...
deset dní po mém pádu se začíná situace lepšit,
vstávám a lehám sama, bez pomoci,
manžel se o mne stará jako o vlastní,
vaří, myje nádobí a dokonce i luxuje...
na Vánoce ustrojil stromeček,
a tu lahev portského, co schovávám na svátky, holt otevřeme jindy.
Průšvih je i to, že nemůžu sedět u PC a číst si v oblíbených blozích,
Ježíšek mne podaroval mimo jiné už třetí knížkou od Blanky Milfaitové
a tu se mi podařilo všemu navzdory přečíst...
asi to tak mělo být,
zastavit se a popřemýšlet, jak dál...
něco už je rozehrané,
( dva zájezdy v r.2018, plán na dovolenou s vnučkami v Letohradu a okolí - srpen bude fajn! )
a něčím se nechám překvapit...
přeji všem vám, kdo sem zavítáte, pevné zdraví a hodně štěstí v r. 2018.
vaše Jiřina

podotk: zlatý déšť ve džbánu mi na Štědrý den vykvetl...

chlubení:
odsledovala jsem v TV Vánoční koncert André Rieu a pozor!!!, v létě 2018 bude ,,miláček,, v Praze!

a ještě malá pozn.:
ve své ( doufám, že jen dočasné ) nemohoucnosti jsem si stihla všimnout i toho, že někteří mi nabídli pomoc a někteří se ani nezeptali, zda něco potřebuji, vím, každý měl před Vánocemi plno práce a starostí, ale i tak...
více empatie, říkám si, by to chtělo, a vezmu si z toho sama příklad...










Vánoce

25. prosince 2017 v 14:53 | Jiřina |  nápadník
Klid, mír...
Co víc si přát?
milé KOČKY?









Štědrý den

24. prosince 2017 v 13:51 | Jiřina |  nápadník
Před pár dny jsem myslela na to, co ještě musím nebo měla bych stihnout,
před pár dny jsem se snažila napéct nějaké to cukroví a nosit domů nakoupené potraviny ze seznamu,
který byl o poznání delší, než v jiné, všední dny,
trochu víc se uklízelo, pralo, umývalo...
těšila jsem se, jak si ozdobím stromek,
těšila jsem se, jak si 25.12. uděláme s mužem tradiční výlet,
a ejhle, všechno je jinak,
( jak říkávala přítelkyně z Příbora, milá Lidka...)
ve středu jsem u vnuček upadla tak nešťastně...na záda -
a narazila jsem si žebra,
garantuji vám,
milé KOČKY,
že od té chvíle jsem ztratila zájem o stromeček, cukroví a slepování lineckého,
v místním špitále jsem se ve čt sice ještě chvíli snažila přesvědčit dva doktory o mém smyslu pro humor,
pravda, byly to chabé pokusy,
ovšem na rentgenu už šlo do tuhého a říkala jsem si, že to taková sranda asi nebude...
a doma ani nemluvím,
bez pomoci manžela si nelehnu, nevstanu, nepřesunu ani o píď!
Včera převzal vládu nad domácností manžel a nevedl si špatně...
Jediné, co teď řeším: aby to tolik nebolelo...
a všem přeji hlavně zdraví!
Krásné Vánoce všem.







Další články


Kam dál