Září 2014

Tehdy a teď

30. září 2014 v 0:57 | Jiřina |  nápadník
Tak tady medituji,
milé KOČKY,
jak jsem za totáče cestovala, ,,ven,, jsem se dostala snad jen dvakrát, jednou to bylo k Baltu, do Prerowa, pravda, dovolená u moře se mi líbila, ve Stralsundu také, ale....to víte, rok 1970, to si dnes hned tak někdo nevybaví, jak to bylo nelehké vyrazit za hranice....pak nějaká ta cesta do Drážďan, na Königstein a do Budyšína a to bylo všechno.
Četla jsem pilně o Egyptě, o dalších lákadlech, hltala cestopisy Karla Čapka a R.Haliburtona, Hanzelky a Zikmunda....snila o Španělsku, Francii, Itálii, Řecku, Irsku...
Chodili jsme tu po kopcích a rozhlednách, navštěvovali hrady, zámky a různá místa v Čechách....na Šumavě pomalu každých 10km kontrola , bylo to trapné, jednou jsem jim už naštvaná řekla: kdo chtěl odtud utéct, ten už dávno utekl...no, moc mi to nepomohlo.
Dnes si zkouším plnit sny, a zase mám jiné starosti, aby mi vydrželo zdraví a byly nějaké ty peníze, v důchodu po celoživotní práci to není žádná sláva. Ale - můžu jet kam chci, když na to mám, žádný pupkáč mi v tom už nebrání. Nikdo mě nenutí vyplňovat přihlouplé dotazníky a papíry...prostě jen najdu cestovku, přihlásím se a těším se....
Nový Zéland, JAR, Island a Kanada to už asi nebudou, ale po Evropě při troše snahy se dá jezdit i v mém věku a při mých příjmech...vždy mám v notýsku 10 míst, kam bych se ráda ještě podívala a pokud se mi to povede, tak si je odškrtnu, obvykle jedu v roce na dvě místa , pak doplním seznam o další, ať se mám zase rok nač těšit.
Také adventní zájezdy mám ráda, už jsem díky nim navštívila v Rakousku a Německu spoustu historických měst a doplnila jsem si mozaiku....
CK Mayer Crocus, Geops, Slantour, Kellner aj., Permon, jsou ti, kteří mi obvykle pomáhají vybřednout ze šedi všedních dní...
Černá Hora, Slovinsko, deset různých míst v Chorvatsku, mnoho míst v Itálii, Sardinie, Dolomity, Cinque Terre, Apulie, mnohá místa ve Francii, ( Bretaň, Normandie, Pikardie, Alsasko+Lotrinsko, Burgundsko, Champagne, Provence západní a Provence východní část, Korsika ), Skotsko, tři oblasti ve Švýcarech, několikrát Slovensko, malinko Polsko, Maďarsko, Benelux....to je zatím to, kam se mi již podařilo se podívat, na Irsko, Norsko, Španělsko+Portugalsko, Sicílii, Maltu, Řecko a Turecko, Gaskoňsko, Maroko se zatím jen těším, v cesty do nich doufám....duševně se připravuji a osude - předveď se. Pořádně poznat Polsko, Maďarsko a další blízké země, Dánsko a vůbec - Skandinávii, to bych ráda.
A nakonec - ráda se vracím sem k nám, domů.
Tady to máme totiž nejlepší!
Pořádně prozkoumat Moravu, o to nyní u nás běží...

Čaj o půl šesté

29. září 2014 v 9:00 | Jiřina |  okolo kuchyně
Stmívá se už dříve a je chladněji a nejsem sama, kdo to zaznamenal, že,
milé KOČKY?
nejen, že jsem znovu vybalila teplé deky, také se uchyluji ke známým podzimním fintám - napeču závin a uvařím čaj a navodím doma vonnou náladičku, pak mi sluníčko a teplo tolik nechybí ....společnost mi k tomu dělá časopis o bydlení....případně katalogy cestovních kanceláří....zasním se a plánuji....a taky partner si libuje....že je ode mne klid.


















































































Fontány

28. září 2014 v 0:32 | Jiřina |  nápadník
S vodou to máme tak,
milé KOČKY,
pokud jí není příliš a je ohraničná nějakým hezkým dílem, ozdobená sochou či umně poskládanými kameny, budí v nás voda příjemné pocity...
kašny, fontány, vodotrysky a všeliké jiné výtvory bývají,
(především však v cizině, na západ od nás) ,
zajímavou ozdobou různých nároží, náměstíček, parků, zámků a vítaným zahradním prvkem.
Předkládám několik takových...těch povedených....
V Praze mi např. krásné kašny s vodou a květinami dost chybí...


Vodní hrátky v Bavorsku nebo ve Versailles...:













































































































Tam na jihu

27. září 2014 v 3:56 | Jiřina |  výletování
Tak o památkách v Praze, Kutné Hoře, o vile Tugendhat, Morovém sloupu v Olomouci a dalších , o Lednici a Valticích, Kroměříži, Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, notoricky známých památkách zapsaných v UNESCO, si,
milé KOČKY,
nedovolím na mém blogu zatím nic napsat, i když je všechny znám a mám pofocené...kdo by však nosil dříví do lesa?
(malá poznámečka - teď, když je zahrada v Kroměříži za drahé peníze upravená, vrátí se církvi? )
Ovšem, jediná vesnice na seznamu UNESCO a to Holašovice, si zaslouží naši pozornost. Je to skutečně mimořádně krásná ves a kdo je obdivovatelem starých domků, statků, chalup, neměl by vynechat ji ani vesnice v oblasti Blata, případně některé vesnice severně od Třeboně, či západně od Budějovic...
Jsou fotogenické a působivé, hlavně si zde uvědomíme, že průčelí domů bylo vystavěno sice zdobné, ale statky jsou důkladné, plně funkční a aby to sloužilo provozu a potřebám života na vesnici a nic nebylo zbytečné, rozhazovačnost a plýtvání tady nemělo místo.
Takový statek měl bydlení pro rodinu, místa pro ustájení dobytka, uskladnění obilí, sena, slámy a dalších plodin, kůlny na nářadí a povozy...vše chytře dodnes skloubené v jeden krásný celek. Místo bylo před domem i na květiny, za domem na záhony se zeleninou a bramborami, sad s ovocnými stromy...
taková vesnice má i rybníček pro kačeny, husy, lípy s lavičkami pro staroušky...
zkuste si do takové vesnice o dovolené zajet...

O botách

26. září 2014 v 3:41 | Jiřina |  nápadník
Tak a teď vážně,
milé KOČKY,
co mi je platné, že si koupím hezké oblečení, klobouky, rukavice, kabelky, hedvábné šátky, když neseženu hezké, pohodlné, kožené, měkké - ale bytelné, které něco vydrží, vhodně barevné boty, možná, občas, ty letní ano, ale na zimu, abych nosila snad pánské? mám velkou nohu, věk se mi podepsal na klenbě, také v mládí často nošené vysoké podpatky řekly své, ( ta mladická nerozvážnost )...a výrobci se nijak nesnaží svými botičkami oslovit velkonožky, asi nestojí o penízky, které bychom my, vyšší holky, byly ochotny za kozačky a kotníčkové botky utratit.
Ano, už slyším o prodejnách v Praze, kde mají velká čísla, ale buď mají děsné modely, nebo jsou boty tvrdé a nedá se v nich chodit...
( světlou výjimkou jsou prodejny ve Žďáru nad Sázavou u nádraží a v Moravských Budějovicích, kde se mi opakovaně nákup vhodných botiček zdařil, ale jezdit na nákupy přes půl republiky vždycky nejde ), závidím jen jedno a to je ...malá noha!
Ale pozor, v Drážďanech jsem viděla takové, ze kterých mám dodnes tik, přesně takové by se mi hodily, líbily a nadělala bych s nimi parádu a ještě měla nohy v zimě v teple. K mému kožíšku jako dělané! Ouha, jen měli ty největší o číslo menší, než potřebuji. Jak smutné.
Dodnes se mi ,,o nich zdá,, - krásně světle hnědé, měkké, kožené, polovysoké kotníkové, s kulatou špičkou, po vnější straně pošité lístečky...na vnitřní straně zip. Naprosto dokonalé.
Od malinka jsem na boty a kabelky ujetá a tak se mi nedivte, zima téměř na krku a já jsem zatím bez kozaček.
ááááááááááááách jo.
( když vidím prvorepublikový film a v něm ženy v botičkách na nepříliš vysokém podpatku, šílím...)


S kámoškou

25. září 2014 v 1:07 | Jiřina |  výletování
Pro zvědavé - tady nás můžete,
milé KOČKY,
spatřit na vlastní oči, jak výletíme po zahradě Francie:


V Paříži

24. září 2014 v 3:01 | Jiřina |  výletování
O Paříži si musí každý nejlépe udělat obrázek sám,
pro ty z vás,
milé KOČKY,
které jste tam dosud nezavítaly, něco málo z mého fotoaparátu:




































Na mostě

23. září 2014 v 2:52 | Jiřina |  výletování
Na jednom mostě v malém městečku:
určitě se vám to,
milé KOČKY,
také líbí?







































































Na zájezdu

22. září 2014 v 2:28 | Jiřina |  výletování
Výlet do Paříže a na zámky na Loiře, k tomu ve druhé polovině letošního září,
nezdálo se mi to,
milé KOČKY,
jako hloupý nápad a tak jsem s kamarádkou a oběma medvídky tuto cestu podstoupila,
počasí nám přálo a nyní je čas se s vámi o dojmy podělit.
Zde můžete vidět zámek Villandry.
Jeho zahrady se mi líbily ze všech navštívených nejvíce.


Období švestek

21. září 2014 v 0:39 | Jiřina |  okolo kuchyně
Mám ráda tohle období,
milé KOČKY,
švestky, jablíčka, hrušky....samé dobroty...
některým z vás asi vadí ty závěje cukru, ale u nás to bez toho nejde...