Únor 2017

Reklama

28. února 2017 v 7:04 | Jiřina |  nápadník
Fandím vtipné reklamě,
nesnáším tu vlezlou,
která na vás,
milé KOČKY,
vyskočí během televizního pořadu nebo filmu mockrát,
to odcházím...
ale třeba takováhle mi nevadí...





Přes vodu

27. února 2017 v 8:27 | Jiřina |  výletování
Při našem výletování si všímám také staveb,
které jsou z mého pohledu velmi zajímavé a to jsou mosty,
milé KOČKY,
některé jsou kamenné, jiné dřevěné, to jsou spíš lávky?, že?
a novější kovové, betonové, ale ty dnes pominu a zkusím tu pár slov napsat o těch starých...
Často se divím, jak bytelně to naši předci postavili,
že již tenkrát měli fortel, znalosti a materiály,
mnohé ty mosty přetrvaly spoustu staletí provozu a četné povodně a s malými úpravami přečkaly do dnešních dnů...
a věřte, jsou hezké i na pohled, někdy ozdobené sochami a pokud si dáte záležet,
jsou na fotkách opravdu moc pěkné.
Tak nejznámější je asi Karlův most v Praze, postavený na místě povodní zbořeného Juditina mostu,
založen Karlem IV r.1357 a dokončen 1402, na něm trůní 30 soch,
uvádí se délka 515,76 m a 9,40 m šířka, má 16 oblouků a je nejfotografovanější ...
V Písku - nejstarší dosud stojící kamenný gotický most,
má 7 oblouků, 110 m délky, 6,5 m šířky, míval obranné věže a čelil mnohokrát povodním,
naposledy ho velmi ohrozila ta v r.2002.
Můj oblíbený most!
Neměla bych zapomenout na...kamenný most přes Ploučnici v Děčíně, postavený v 16.století, zdobí ho tři sochy...
jsem přeci ,,křtěná,, Ploučnicí.
Roudnice - zde stával třetí nejstarší kamenný most v Čechách, postaven biskupem Janem z Dražic v roce 1333 a první přes Labe, ten pro vás nepofotím, nyní zde stojí nový most.( o tom se zmiňuji jen pro pořádek )
Náměšť nad Oslavou..zde můžete vidět krásný barokní most z r.1737 opatřený 20 sochami a byl postaven místo staršího mostu strženého povodní r.1706... ( dovolte! - tuhle povodeň já nepamatuji! )
Ve Žďáru nad Sázavou, cestou k Zelené Hoře a kostelu Santiniho uvidíte barokní most z 18tého století a osm soch světců...
Zajímavostí je hradní most v Ledči nad Sázavou....nebo na zámku v Českém Krumlově.
Kousek od Tábora najdete cíl mnoha turistů a bicyklistů: - Stádlecký most..na řece Lužnici...
řetězový, empírový, přenesený sem od Podolska, kde překlenoval Vltavu...až do chvíle, kdy se začala napouštět přehrada Orlík...pak se musel stěhovat...
Starý, malý, dost zajímavý most je v Ronově nad Sázavou...
V Brtnici, malém městečku pod zámkem posazeným jsou dokonce dva mosty, ozdobené sochami, jeden z nich má sochy pouze na jedné polovině, křesťanské, židovská část mostu sochy nemá...( a mají tady dva židovské hřbitovy ).
Těch starých památných mostů je u nás v Čechách a na Moravě spousta a nejsem líná si za nimi najít cestu a pěkně si je zvěčnit.
Pamatuji si, jak mě uchvátil most ve Stříbře, kdysi, i ta brána u něj, ale fotku teď honem nenajdu....přitom se mi povedla...
tak jindy...
Baví mě fotit i menší staré mostky nad potůčky, obdivuji tu práci lidí kdysi....
Těší mě něco si o nich přečíst, kdo, kdy a proč je postavil,
spojovaly břehy, lidi...
a moc by si zasloužily péči...













Strom

26. února 2017 v 8:02 | Jiřina |  nápadník
Tohle potkáte v lese,
milé KOČKY,
a nevíte, co si máte myslet:
jestli je ten strom těhotný nebo nemocný,
nebo je to zcepenělý medvěd?

Byla tu

25. února 2017 v 17:48 | Jiřina |  nápadník
Byla tu - návštěva,
moje bývalá kolegyně, milá Věrka,
přijela se na mne podívat,
shlédly jsme nějaké fotečky a stihly stručně probrat nějaké ty novinky v našem životě,
žijeme sice od sebe kousek - přes pole,
ale času je málo a tak setkání jsme dávaly dohromady docela dlouho...
a dostala jsem dárky, i kytičku,
ta mi opravdu udělala radost,
včera tu byla Jana, jiná kolegyňka -
a ta přinesla dobrůtky a narcisky...
to se mám!
milé KOČKY....




A dost!

19. února 2017 v 8:30 | Jiřina |  nápadník
Řekla jsem si: a dost!
při pohledu na to, jak se mi vymkla moje sbírka,
zkraje zcela nevinná,
slepic a kohoutů přibývalo a už je na čase s tím skončit,
ta drůbež by nás za chvíli převálcovala,
milé KOČKY!
Nicméně jsem před několika dny dostala dárek,
dva polštáře na židli, a co na nich je?
kohouti - přeci.













O bydlení

18. února 2017 v 8:48 | Jiřina |  nápadník
Jéé, mně se toho líbí,
a teď je na trhu tolik věcí, že kdo má peníze, jistě si vybere podle svého gusta.
Za ,,nás,, skoro nic nebylo, kupovalo se do bytu jen - co se sehnalo - a taky výhodu měl ten, kdo něco zdědil.
Byt, nábytek, a tak...
ale pokud jste měli dobré zaměstnání a sehnali jste byt, časem se dalo leccos vytvořit.
( a byly bezúročné půjčky..)
Moje první bydlení byla garsonka, s předsíní a minikoupelnou + WC, kuchyňským koutem...vlastně pidikoutem.
rok 1966...
okno s výhledem do parku s pomníkem v jednom severočeském městě...
V pokoji byly parkety, měla jsem kusový koberec, válendu, dubovou skříň, ušák, stojací lampu, skříňku na nožkách s radiem a gramcem, velkou vázu...konferenční obdélníkový stolek na nožičkách...
Vše nové a ušák s válendou v jedné látce...velmi kvalitní látce!!!
Pak už jen bílá záclona a lněné dekoračky a toť vše, sloužilo mi to několik let a později veškeré zařízení užívali mí příbuzní a jak si to pochvalovali...
(ačkoli skříň zažila spoustu stěhování, je stále jako nová a nehne se, nohy má bytelné!- žádná dřevotříska...)
Při prohlížení časopisů o bydlení a stylu se každou chvíli nadchnu, jednou to je pro parkety, vysoké stropy, krásné prostory z třicátých let v pražských bytech, nejlépe s výhledem na Hradčana...
podruhé pro chaloupku v Podkrkonoší,
abych se vzápětí zamilovala do domečku s velikou zahradou v anglickém stylu.
Na našich častých výletech se zakoukám do domečku kousek od hradu Pecky, jindy do polorozpadlého domku ve Cvikově,
příště do pozemku a domku poblíž Adršpachu a nejraději okukuji selská stavení na Třeboňsku, u Blatné a na mnoha jiných místech. Klidnou mě nenechají ani mnohé domečky na Znojemsku, Mikulovsku a vůbec s vinicemi na dohled.
Jednou mě okouzlil i velmi povedeně posazený domeček poblíž Jistebnice.
A vzápětí vymýšlím, jak bych si to upravila a přestavěla a zahradu okrášlila...
Manžel mě vždy postaví na zem, z mého létání v oblacích není nic, spolehlivě mě zchladí jeho argumenty jako náš věk, zdejší obchody v dosahu i o víkendu, plyn, elektřina a voda,
( uklízení uhlí na zimu do sklepa už je spoustu let jen starý zlý sen ),
zdravotnické zařízení, doprava ( vlak a bus ) v místě,
vědomí, že manžela by práce na domečku naprosto nebavila mi dávají jasně najevo,
na co se mám soustředit v příštím životě...
Občas pan L. šílí z mých nápadů, koupit a přestavět nějaký opuštěný vodojem, nebo starou hradní věž,
mít tak o 40 let méně, ještě bych si troufla na přesvědčování...
bavilo by mě vrhat se do podobných dobrodružství a tvoření.
Milé KOČKY,
také vám přijde inspirativní v historických městech - když se procházíte po hradbách a vidíte ty staré domy s různými zákoutími a schody, malými zanedbanými zahrádkami, výklenky,
omšelými tyčkovými polospadlými ploty, zídkami,
a v duchu už vidíte ty truhlíky s muškáty a různé dekorace...?
keramiku, staré džbány a různé nádoby osázené netřesky?
záhonky plné kopretin, denivek, tulipánů, popínavých růží, pivoněk, aster?
případně levandule, se spoustou včel, motýlů,
línou kočkou vyhřívající se na sluníčku?
to miluji...

Příliš

17. února 2017 v 7:55 | Jiřina |  nápadník
Já vám nevím,
milé KOČKY,
ale není té šedé, bílé a černé už všude příliš?
Kupuji si několik časopisů o bydlení,
čtu i půjčené a zajímám se o bydlení hodně let,
ale poslední dobou, ať otevřu nějaký blog nebo časopis, všude jen tyto barvy,
co to s těmi lidmi je?
Však nemusí být vše v marockém stylu tmavě červené a zlaté,
ale trochu té barvy prostoru sluší, já sama ráda vidím zelenou, žlutou nebo světlounké odstíny tyrkysové....
a když nakouknu třeba k Vivi a uvidím tam tyrkysovou nebo růžovou,
připadám si jako na jiné planetě.
Jo, uznávám, ta bílá se šedou a černou vypadají v bytě nebo domku uklizeně, čistě,
ale přijde mi to, jako by tam nikdo nebydlel, jako sterilní prostor.
Už jsem měla také nějaké záchvaty,
že na stará kolena vše změním a přebuduji,
ale můj pan L. mi ty nápady vyhnal z hlavy a to velmi rychle,
uzemnil mě,
on by své návyky stejně nezměnil a tak je škoda vyhazovat věci léty prověřené a dávat peníze do ,,nových,, - mnohdy méně kvalitních a ve výsledku by to nevypadalo lépe.
Takže :
potěšení a inspiraci budu dál hledat
a kochat se....v časopisech, na blozích...
ale zatím vše u nás doma zůstane při starém...
( pšt - nějaké jarní, malé předělávky v hlavě nosím! ).






Kdy

16. února 2017 v 11:16 | Jiřina |  nápadník
Kdy můžete,
milé KOČKY,
u nás vidět kytku, několik bonbonier a případně nějaké to víno?...
a to vše najednou, ve velkém?
Přeci hlavně dnes! v polovině února...
Dnes mám narozeniny,
včera svátek,
gratulanti se ozývají,
čokoláda se hrne,
kytky voní, barvy začínají připomínat jaro...
Tak tedy s odvahou do dalšího roku,
přeji všem svým blízkým, aby mi mé plány vyšly,
ani oni nebudou mít důvod litovat...










Můžu jít spát?

11. února 2017 v 23:55 | Jiřina |  nápadník
Dnes večer jsem dostala dárek,
milé KOČKY,
měla bych napsat DÁREK!...
ačkoli mám svátek a narozeniny až příští týden,
náhodou jsem zjistila, že dnes večer bude na ARTu
jeden z mých nej filmů, něco, co se Amíkům opravdu povedlo,
díky Audrey,
obdivované Audrey Hepburnové,
prostě nádhera na koukání,
úžasné na poslouchání....
ty kostýmy!!!...
a co teprve klobouky!!!...
a dali oba díly za sebou, ách...
( teď bych si měla dát ještě dvojku vína....)
a mohla bych jít spát,
ale,
usnu vůbec, po takovém zážitku?
Nedávno jsem opět, po dlouhé době, viděla Prázdniny v Římě,
pak, zanedlouho,
Snídani u Tiffaniho a teď...
po kolikáté již...
My Fair Lady...
a to jsem chtěla zrušit naši televizi!


























Úvaha

5. února 2017 v 10:43 | Jiřina |  nápadník
To je novina!,
dnes jsem si přečetla na internetu,
milé KOČKY,
prý někde vydumali,
že když senioři hlídají občas vnoučata a nebo se starají o někoho v okolí,
že žijí déle,
než ti, kteří se ničemu takovému nevěnují....
No, to se mne mohli rovnou zeptat a nemuseli nad tím sáhodlouze bádat....
kdybych seděla doma,
tak budu jen nakupovat, vařit, uklízet, prát, žehlit a nadávat na drobky na kredenci nebo na koberci,
rozčilovat se a zkracovat si život,
takhle si nejméně dvakrát za týden stihnu udělat výlet vlakem do Prahy a na druhý její konec,
sejdu se s lidmi, pokoukám po světě a ty činnosti,
výše uvedené,
stíhám mezi tím.
( a manžel si užívá občasného volna... nikdo mu nespílá... )
( někdy ale - např. v chřipkovém období, nic moc! lidé v dopr.prostředcích prskají, neznají kapesník, a dost často mluví sprostě, poslední dobou častý jev! co to s těmi lidmi je??? tyhle dvě věci jsou snad nakažlivé! )
Cesta trvá přes hodinu, někdy to tedy není příjemné.
Ale!,
když nad tím tak přemýšlím, dělám to vlastně pro sebe!!!...jo, pro svůj delší život a
někdo mě potřebuje,
potěším se s vnučkami,
někdy zírám, co se od nich dovím!
Být babičkou je príma! ( a můžete je kdykoli vrátit! )
A donutí mě to se pohybovat, za každého počasí,
pomůžu mladým, aby se mohli věnovat práci,
třeba se pak jednou o mne také postarají?
mohu vnučky i trochu rozmazlovat...čas na to mám...
( na výchovu mají rodiče, )

Naše heslo zní:
to se máme, že se máme!