Únor 2018

Divadlo

28. února 2018 v 2:47 | Jiřina |  nápadník
A propo, divadlo,
svěřila jsem se tu před pár dny, že jsme si s kolegyní Janou koupily na dvě představení vstupenky,
to první mělo být předminulou sobotu - Garderobier,
tudíž jsme se načančaly a do Prahy odjely,
došly k divadlu a ouha,
nehrálo se,
pro nemoc.
Jen trochu nechápu, proč si na Janu brali číslo mobilu,
když nás - přespolní- nechali dojet do Prahy a dojít k divadlu ???,
no, aspoň jsme si vstupenky vyměnily na jindy,
máme se opět na co těšit...
zas takovou újmu jsme neměly - daly jsme si ve Františkánské zahradě dobré kafe.
Milé KOČKY,
všechno zlé k něčemu dobré.
A to nejlepší nakonec: vstupenku mi Jana dala k narozeninám a přidala elegantní jemnou šedou šálu.
Ona dobře ví, jak jsem marnivá i co mi sluší.
Jsem jí vděčná.
Děkuji.

Každý den

27. února 2018 v 8:56 | Jiřina |  okolo kuchyně
Díky bohu jsem se už docela uzdravila a po naražení žeber krátce před Vánocemi
je mi líp,
i když - ležení na pravém boku dosud nic moc...
sluníčko mi ukazuje problémové partie v bytě,
i dala jsem se do jarního úklidu,
takové etapové řešení -
abych to zvládla a nebylo toho najednou moc,
snažím se každý den udělat určitou část, kousek,
navíc nám v pondělí přišli -
( asi, že jsou ty velké mrazy !!! ) -
vybourat staré a instalovat nové vstupní dveře do bytu, takže úklid po nich byl nutností.
(ostatní byty už měly dveře hotové začátkem prosince )
Přesně před rokem, 1.3.2017, nám dělali nová okna a balkonové dveře a pak pokračovala celková rekonstrukce domu.
Uff, máme to pomalu za sebou,
čeká nás jen vymalovat chodby na schodišti a natření zábradlí.
Pak si dáme nohy nahoru a budeme věřit, že si opravený dům dlouhá léta užijeme.
Milé KOČKY.
Byl to náročný rok.

Dárky

26. února 2018 v 7:27 | Jiřina |  nápadník
Všichni si přejí, aby únor, ač je to nejkratší měsíc v roce, brzy skončil,
ovšem my, v únoru narození, si ho musíme nejprve užít...
(taky se těšíme na jaro )
chodí gratulanti, nosí kytky, dárečky, čokoládky, vínečko.
Moje přítelkyně a dcera švagrové mají narozeniny hned na počátku měsíce,
moje vnučka má v únoru svátek, dcera narozeniny,
no jasně, že bych oslavu - nejlépe společnou -
raději měla v létě, na louce plné kopretin, nebo pod rozkvetlými lípami!,
ale, co už nadělám, když jsem se našim narodila v únoru a ještě k tomu den po svém svátku?
V sobotu k večeru přijela dcera s rodinou a trošinku jsme oslavovali:
dostala jsem krásnou kytici, luxusní bonbonieru a zajímavou knížku,
dojemná, vnučkami vyrobená přáníčka,
plus dárek, který mi vyrazil dech,
dnes nepovím o co jde, až jednou...
ale bylo to, jako byste čekali stan a dostali jste Karlštejn.
Milé KOČKY,
překvapení je slabé slovo.
Jsem úplně fascinovaná.
Věděla jsem, že dcera je formát, že její muž je velkorysý,
ale tohle?
Je báječné mít KULATINY.
Tímto děkuji všem, kdož mi blahopřáli, přinesli dárky a květiny, dali najevo svoji náklonnost, přáli zdraví, velmi si toho vážím.
Speciální poděkování patří tomu, kdo mi po telefonu z druhého konce Čech zahrál písničku na harmoniku.
Jiřina



















Plesy

25. února 2018 v 9:44 | Jiřina |  nápadník
Leden, únor - plesová sezona...
my s mužem na plesy nechodíme ( já bych ovšem ráda chodila )
a tančit, ač jsem se nikdy neučila, to se mi vždy líbilo,
to mě baví a těší,
pokud se někde na oslavě do kola dostanu,
vždy si to užiju,
v mém věku už je jedno, zda tančím s pánem nebo kamarádkou
hádejte,
milé KOČKY,
s kým raději?
no přeci s těmi, kdo slyší muziku a nešlapou mi na nohy!
Dnes jsem si tu zavzpomínala na ,,nedávné,, plesání svých vnuček:
byly u nás v době pořádání dětské veselice jen dvakrát,
2011 a 2012 -
ale
hned poprvé mladší vnučka soutěž masek vyhrála,
fotky jen dokazují, že už je to dlouho,
dnes by ani ta křídla holky ,,neoblékly,,.












Překvápko

24. února 2018 v 1:26 | Jiřina |  nápadník
Po večerech třídím a ,,uklízím,, fotky,
máme jich hodně a některé potřebujeme ,,uskladnit,, a zabezpečit,
jeden nikdy neví, kdy počítač klekne a už se mi kdysi stalo,
že všechny fotky z návštěvy Drážďan na podzim 2004 byly po takovém svéhlavém činu fuč.
Sice jsem tam od té doby byla vícekrát, ale už nikdy se mi nepodařilo nafotit stejné,
však to znáte,
milé KOČKY.
Takže si takhle pozdě večer procházím fotky ze zájezdu do Sirmione, Verony, Benátek, Padovy, Raveny, San Marina a Cortiny d.Ampezzo - a tam okolo,
( se sestrou před pár lety, a zajímavé bylo, že v noci jsme zažily zemětřesení )
a překvapila mě fotka, na kterou se už ani nepamatuji, že jsem ji vyfotila,
taková zvláštně rozevlátá a nenapodobitelná, na ulici ve Veroně -
no, uznejte, nedá se to cvaknout znova.
Copak ten mladík dnes asi dělá a s kým?

Kolem řeky

23. února 2018 v 9:10 | Jiřina |  nápadník
Když už jsem se toulala podél Vltavy,
občas jsem něco cvakla, ač už jsem to tam, tak jako každý, nafotila tolikrát...
navíc v tuhle dobu, kdy není listí na stromech, mívá to několik výhod...
ale takové kvetoucí lípy mají také něco do sebe, že?
však počkejme do června...
to se ukáže, co je lepší...
milé KOČKY.












Ve skle

22. února 2018 v 8:58 | Jiřina |  nápadník
Nejsou to tři vejce,
ale domy v Praze...
líbí se mi, když mohu fotit nějaké budovy odrazem v protilehlé skleněné fasádě,
tady to tedy nebylo tak přesně ono...
ale -
milé KOČKY,
docela mě ohromila ta velikost budov kolem libeňského mostu,
hlavně to obří staveniště, tam toho ještě vyroste!









Tramvaje

21. února 2018 v 8:14 | Jiřina |  nápadník
Nepřehlédnutelné jsou v Praze také tramvaje,
včera jsem měla radost, když jsem potkala jednu starou, historickou, ale zachovalou
( něco, jako já ) -
naskákalo do ní plno Japonců nebo Číňanů,
jeden človíček jim tam hrál na harmoniku,
hned bych se s nimi taky svezla...
asi by se vám také líbila,
milé KOČKY,
jen ty dráty mi občas lezou na nervy, když něco fotím a je jich tam jak v Americe...
a nelze udělat pořádný snímek:
























Mosty

20. února 2018 v 18:32 | Jiřina |  výletování
V pondělí v 11.45 hod. k nám zničehož nic přišli neohlášeně švagr se švagrovou,
trochu mě to zaskočilo, neb jsem doma neměla nic dobrého na zub...
přišli mi popřát a donesli dárek.
Děkuji jim moc i zpětně.
Ale po chvíli - kdy jsme se s Marcelkou bavily, jsem musela opět a znovu prohlásit,
že když k nám chodí švagrová, nemusí k nám lékař...
( tak jsem si upravila známou větičku )...
odpoledne jsem měla o hodně víc energie, než před jejich příchodem a
hned jsem toho využila pro různé práce v bytě.
Dnes, asi díky sluníčku, také...a po obědě jsem se vydala, sama, do Prahy.
Řekla jsem si, že se podívám na Libeňský most, vyfotím si ho,
dříve než sám spadne nebo než ho zbourají.
Prošla jsem ho od Palmovky až do Holešovic na Maniny a pak jsem využila bus 156,
i tramvaje sedmnáctky, projela se kousek, a nafotila ještě i další mosty.
To staveniště okolo libeňského mostu mě docela překvapilo,
už jsem tam dlouho nebyla a nestačila jsem se divit,
co tam všechno vyrostlo!,
ale! - jestli jednou ještě přijdou povodně, neumím si představit, jak se dostanou lidičky do těch domů...
pravda je - nevypadá to špatně.
A pro ty z vás,
milé KOČKY,
kdo se do Prahy jen tak nedostanete,
trochu těch obrázků na dokreslení:




























Už je to tady

19. února 2018 v 20:23 | Jiřina |  nápadník
Tak krátce po kulatých narozeninách a už je to tady,
mám neodbytný pocit, že jsem stará,
se vším, co k tomu patří:
v pátek jsem jela do Prahy dát si vystavit průkazku 70+
-
abych si mohla užívat výhod jízdy busem a případně vlakem za málo a v jistých případech zadarmo.
Když už jsem v té Praze byla, zajela jsem si do Ikea na Černý Most...
potřebovala jsem si koupit rámeček na tři fotky,
měla jsem ho vyhlédnutý hodně dlouho...
a tady je můj postřeh, který svědčí o mé celkové změně:
dost ráda jsem tam jezdila, prohlížela, a mnohdy něco nakupovala,
kávu a džus a čokodortík jsem si vždy na začátku dala....
džus už tam nemají, jen nedobrou obarvenou vodu a čokodortíky taky ne...
a dále?
předně mi tam vadí ta hlučná a všudypřítomná hudba, rozčiluje mě,
pak se mi vůbec nelíbily látky na povlečení, téměř vše je hrubé a nepříjemné, polštářky jen malých rozměrů,
sice nejsou příliš drahé, ale nekoupila bych to...
zlatý bývalý BENAR, ještě, že mám tolik benarských povlečení doma.
( zajímala jsem se o ně, chtěla jsem koupit sestře dárek - povlečení na jednu postel )
Koukala jsem na nějaké drobné kousky nábytku a nakonec jsem se rozhodla, že to není nic pro mne,
jsme s mužem vyšší postavy,
z nabízeného je vše hodně nízké a vstávání z jejich sedacího nábytku problematické pro starší lidi,
ještě štěstí, že je i jiná nabídka jinde.
Milé KOČKY -
asi tam hodně dlouho nepůjdu.
Krátce a stručně: jsem s Ikeou nespokojená.