Duben 2018

Tak jsem to riskla

30. dubna 2018 v 9:39 | Jiřina |  výletování
Sedím 14 dní doma a jsem naštvaná,
než mi doktoři najdou příčinu mého padání, bude jiná móda!
Tak jsme se s mužem a s kolegyní Janou domluvili,
že zkusíme autovýlet do jarní přírody,
a snad to zvládnu...
sobota 28.4. jako malovaná, sluníčko, poměrně teplo,
jelo se ráno směr Mělník, Zakšín, vesnička Rašovice,
( na tady ten úsek silnice doporučuji vzít si obrněný transportér - co vy na to, pane Ťoku? )
tady necháváme auto a couráme se ke hradu Helfenburk ( nedaleko Úštěka ),
výhledy na vzdálenější kopce: Dlouhé Stráně, Sedlo, Ronov,
dětičky měly na hradě roztomilou akci, byly zdvořilé, zdravily, jsem nadšená.
Po obejití hradu a jeho nafocení ( jsme tu už pokolikáté ) jdeme zpátky k autu a přesouváme se do Úštěku,
zde ukazuji Janě: Ptačí domky, věž, synagogu, domy kolem náměstí a ostatní zajímavosti.
U Pikartské věže byl vystaven vůz s pohyblivými figurkami, něco jako pohyblivý betlém, úžasné postavičky...
a hned za rohem lákali čerti do muzea.
Pak jsme se přesunuli na nedaleký kopec, do vesničky Levín, se zvonicí zdaleka viditelnou,
tam jsem asi 25 let nebyla,
a odtud už to byl skok do Zubrnic. Právě zde probíhala nějaká akce s myslivostí, trošku jsme se prošli,
nakonec jsme sjeli dolů do Velkého Března a prošli se zámeckým parkem, rozkvetlým a zeleným.
Ptáci zpívali a dobře jsme si tu poseděli u kávy. Na dohled se vaří pivo Březňák!
Poslední zastavení na tzv. 2 fotky bylo u Křešic, kostelík na kopečku je velmi fotogenický.
A pěkně přes Hošťku a Štětí a Mělník domů.
Všude bylo plno kvetoucích stromů, dokonce kvetly kaštany! a množství šeříků, vůně a pylu.
Jsem moc ráda,
milé KOČKY,
že jsem to riskla a jela, udělalo mi to dobře na duši.
















































































Každý něco umí

29. dubna 2018 v 5:23 | Jiřina |  nápadník
Mám jednu známou a ta je naprosto nepoužitelná v přírodě,
nejen,
že si plete Turnov a Trutnov,
Broumov a Bruntál,
a další místa...
ale tu postavíte 6 metrů od kraje lesa a neví, kudy z něj ven.
Naprosto dezorientovaná, prostě musí mít na výletě sebou někoho, kdo se vyzná.
( hrdě hlásím, třeba mne! )
Ona tedy není úplné nemehlo,
protože umí plést, vyšívat, šít na stroji,
a pozor! takové vánoční cukroví, jako peče zmíněná B. - to hned tak někdo neumí! Lahoda!
A taky se vyzná, co se má a co ne, v chování lidí....v tom já někdy plavu.
Kdo komu a kdy podá pac, koho má kdo pozdravit první a tak...
Takže, jestli se chlapi smějí ženám, že se neumějí vyznat v mapě - neplatí to na každou ženu
( s tím já třeba problém nemám )
a nutno uznat, že každý něco umí a něco mu nejde ani náhodou.
Já např. neumím drhat, vyšívat,
pořádně zpívat a kreslit,
nemám řidičák,
neumím hrát na žádný nástroj, ( leda tak na nervy )
nevlezla bych na raft,
neskočila bych padákem,
nechovala hady a pavouky,
nevlezla bych na ruské kolo,
neochutnala bych cizokrajné a exotické jídlo,
ale zkusila jsem střílet na střelnici a docela mi to šlo,
vylezla jsem na Kraví Hoře na rozhlednu, když byla ještě vojenskou hláskou těsně po revoluci
( ale nebylo to snadné! )
a mnokrát potom - když už tam stála nová, pohodlná rozhledna.
Jo, rozhledny, to je moje.
Umím tapetovat, plést, háčkovat, občas něco spíchnu, ale jen něco ne příliš náročného v ruce nebo na stroji,
natírání starého nábytku mě baví, rýpat se v hlíně a pěstovat kytky je pro mne zábava,
plavat a jezdit na kole je samozřejmost.
Před dvěma lety jsem si sama vymalovala obývák, řekla jsem si, když to může dělat kamarádka Irenka,
můžu já taky.
A když jsem řidiči ze Slovenska po telefonu řekla, jak se dostane k nám do areálu 15 km za Prahou, přijel a nemohl si mě vynachválit! v době, kdy GPS ještě asi nikdo neměl.
A když jsem zavařila okurky nebo udělala rybízový džem, snědli jsme to sami, na trh bych s tím nešla. Nejsem Blanka M.
Největší stres byl, když nás nutili na střední škole jednou týdně dělat na soustruhu,
jedna parta měla soustruh a jedna frézu,
čekala jsem, kdy to upnu špatně a přiletí mi obrobek na hlavu.
Jsem prostě na něco kopyto.
A už to,
milé KOČKY,
se mnou lepší nebude.

To pozná každý!

28. dubna 2018 v 5:13 | Jiřina |  výletování
Schválně, je tu někdo, kdo by nepoznal, odkud je to snímek?
Milé KOČKY,
nepodceňuji nikoho a dala jsem ho sem z archivu jen proto, že je tak tulipánoidní.

Lorety

27. dubna 2018 v 5:04 | Jiřina |  výletování
Čas od času se zajímám o nějaké téma víc než o jiné,
a pak se snažím načíst co nejvíc, případně se na ta místa podívat,
tak to bylo a je s Loretami v Čechách,
( Svaté chýše )
dočetla jsem se, že jich tu kdysi vzniklo, vyrostlo, kolem padesáti...
( v baroku ),
zdaleka už jich tolik nestojí, ale i ty zbylé stojí za to navštívit:
všem vám,
milé KOČKY,
které se také zajímáte o církevní stavby a místa s duší
doporučuji:
( pokud se tam vypravíte, poraďte se na internetu s možností vyhmátnout právě probíhající mimořádnou akci ).
já zatím vím o těchto:
Loreta v Praze
Loreta v Rumburku
Loreta v Římově
Loreta v Kosmonosích
Hájek u Č.Újezdu - tu zatím plánuji - prý nejstarší Loreta v Čechách
Loreta ve Starém Hrozňatově
Loreta v Itálii - jeli jsme okolo!!! a zatím jsem tam nebyla
Loreta u Klatov - plánuji
Loreta ve Slaném
Loreta v České Lípě
Loreta jižně od Jičína
( něco jsem napsat zapomněla a budu pátrat po dalších )
Vznik a pověsti o těchto stavbách jsou zajímavé a mají něco do sebe...
Zde pár starších fotek ze Římova:
je tam i pěkný okruh s kapličkami, a kdy jindy, než teď, když jsou louky plné pampelišek, tam zavítat?

a ta první fotečka, to je Loreto italské, vyfoceno z busu, když jsme frčeli z Apulie domů:


























Objevy

26. dubna 2018 v 4:04 | Jiřina |  nápadník
Relativně často chodívám na návštěvu na ,,své oblíbené,, blogy,
o kterých jsem tu už kdysi psala,
ale vše se mění a tak jsem přibrala do party
i nějaké pro mne nové:
a ty také stojí za to!
však se podívejte,
milé KOČKY,
jistě tu najdete něco zajímavého a podnětného pro sebe!?




Je to silně návykové a občas, když se nejdu delší dobu podívat, co nového na oblíbených blozích, snažím se sama sebe přesvědčit, že se svět nezboří a že ty blogy a lidé, kteří je tvoří, tam budou v pohodě i beze mne.
A co jinak? co nového?
Už se blíží konec dubna a to jsme my, čarodějnice, na výsluní.
( letos mám porouchané koště a nikam neletím ).
Těším se na sobotu, prý mne manžel vyveze do přírody, pod nějakou tu zelenou břízu.

Od sestry

25. dubna 2018 v 3:53 | Jiřina |  nápadník
Moje sestra, jelikož byla svědkem mé nehody 13.4.,
se rozhodla mi darovat kytku v mé oblíbené barvě:
nejspíš si myslí, že mě pohled na mini gerbery povzbudí a že budu dříve fit.
Kytka se činí, docela se jí u nás líbí a už vystrčila mnohá poupátka.
Máme se na co těšit.
Já i vy,
milé KOČKY.
Zkusím ji občas vyfotit.









Oběd

24. dubna 2018 v 13:34 | Jiřina |  okolo kuchyně
Když už se musím zdržovat doma,
musím taky sebe a manžela krmit,
někdy je problém vymyslet, co vařit.
Aby to,
milé KOČKY,
bylo dobré a nebylo to moc často za sebou.
Dnes jsem udělala hovězí na česneku, špenát a bramborové knedlíky.
Je toho dost a zbylo, tak bude i na večeři nebo na zítra?
A zas mám vystaráno.
Manžel mi u vaření pomáhá,
přeci jen se bojíme, abych nespadla do hrnce.
Tak i vám přeji dobrou chuť, ať už máte cokoli.
Bylo to tak horké, že se mi zamlžilo sklo.

Když

23. dubna 2018 v 8:56 | Jiřina |  nápadník
Když je člověku nedobře, hned se pozná, kdo to s ním jak myslí!
A tady se,
milé KOČKY,
ukazuje,
že můj muž L., moje sestra Helena, moje kamarádka Jana, kamarádka Marcela z V.,
a pár dalších lidí to se mnou myslí vážně,
jsou schopni mi projevit účast a postarat se o mne.
Jsem za to vděčná a moc jim děkuji.
A velké poděkování za péči rodině mé dcery V.











Co s tím

21. dubna 2018 v 8:36 | Jiřina |  nápadník
U nás doma to často funguje tak, že manžel sedí pozdě odpoledne na sedačce před TV a sleduje několik soutěží po sobě,
já sedím u počítače a dělám si svoje...
ale, nejsem hluchá a slyším, co se povídá.
A přiznám se,
milé KOČKY,
že mě už delší dobu vytáčí to neuvěřitelně profláklé
JAKO BY
každý to říká, většinou v nesprávném vyznění,
např.: jako by jsme uklidili....sakra, tak uklidili nebo to jen předstírali?
a podle mne - mělo by to být - jako bychom uklidili!!!
ale je to používáno převážně nesprávně, nelogicky, nesmyslně,
a divím se, hlavně u mladých,
že se asi nezamýšlejí nad tím, co vlastně chtějí sdělit a ačkoli je čeština tak bohatá na výrazy,
moc si s ní nevědí rady.
U těch soutěží je to hodně znát, starší lidé obvykle mívají větší slovní zásobu,
výrazně lepší a bohatší vyjadřování,
podle mého soudu to je tím, že se dříve asi více četlo?
Mrzí mně to.
A taky to, že se mluví ve veřejném prostoru otevřeně sprostě, bez ohledu na přítomnost dětí nebo starších lidí.

Napříč

20. dubna 2018 v 9:08 | Jiřina |  výletování
Manžel potřeboval zajet na hřbitov do Kamenického Šenova - zapálit svíčku matce a upravit hrob.
Vzal mě s sebou, i když nejsem právě ,,ve formě,,
a podle toho vypadá má sklizeň fotek z cesty.
Fotila jsem jen na jednom místě, jedním z fotoaparátů manžela ( můj zůstal osiřelý doma )
a musím říct zcela po pravdě, že by bylo co fotit.
Stromy podél cest kvetly, na černých větvích se bílá vyjímala, leckde byla k vidění již i zeleň, krása nesmírná.
Stručně: Čechy mé, ráj na zemi.
Trasa vedla po vedlejšovkách, jak menším silničkám říkávala mamka.
Tak trochu napříč zajímavou krajinou: Mělník, Štětí, Úštěk, Žandov, Kamenický Šenov a zpět.
Potěšila jsem se navzdory tomu, že se nemohu moc rozhánět a běhat,
jsem momentálně trochu padací a vratká babička.
Dokud doktoři a jiné studované osoby neodhalí důvod mojí nestability, bude to s výletováním
asi trochu horší, ale já se uzdravím a pak to vše doženu.
Všem přeji krásné, vlahé JARO.
Tady máte,
milé KOČKY,
pár snímků z naší výpravy:
( takové paběrky z pangejtu, abych sebou nesekla, kdybych šla dál od auta )