Duben 2018

Co s tím

Dnes v 8:36 | Jiřina |  nápadník
U nás doma to často funguje tak, že manžel sedí pozdě odpoledne na sedačce před TV a sleduje několik soutěží po sobě,
já sedím u počítače a dělám si svoje...
ale, nejsem hluchá a slyším, co se povídá.
A přiznám se,
milé KOČKY,
že mě už delší dobu vytáčí to neuvěřitelně profláklé
JAKO BY
každý to říká, většinou v nesprávném vyznění,
např.: jako by jsme uklidili....sakra, tak uklidili nebo to jen předstírali?
a podle mne - mělo by to být - jako bychom uklidili!!!
ale je to používáno převážně nesprávně, nelogicky, nesmyslně,
a divím se, hlavně u mladých,
že se asi nezamýšlejí nad tím, co vlastně chtějí sdělit a ačkoli je čeština tak bohatá na výrazy,
moc si s ní nevědí rady.
U těch soutěží je to hodně znát, starší lidé obvykle mívají větší slovní zásobu,
výrazně lepší a bohatší vyjadřování,
podle mého soudu to je tím, že se dříve asi více četlo?
Mrzí mně to.
A taky to, že se mluví ve veřejném prostoru otevřeně sprostě, bez ohledu na přítomnost dětí nebo starších lidí.

Napříč

Včera v 9:08 | Jiřina |  výletování
Manžel potřeboval zajet na hřbitov do Kamenického Šenova - zapálit svíčku matce a upravit hrob.
Vzal mě s sebou, i když nejsem právě ,,ve formě,,
a podle toho vypadá má sklizeň fotek z cesty.
Fotila jsem jen na jednom místě, jedním z fotoaparátů manžela ( můj zůstal osiřelý doma )
a musím říct zcela po pravdě, že by bylo co fotit.
Stromy podél cest kvetly, na černých větvích se bílá vyjímala, leckde byla k vidění již i zeleň, krása nesmírná.
Stručně: Čechy mé, ráj na zemi.
Trasa vedla po vedlejšovkách, jak menším silničkám říkávala mamka.
Tak trochu napříč zajímavou krajinou: Mělník, Štětí, Úštěk, Žandov, Kamenický Šenov a zpět.
Potěšila jsem se navzdory tomu, že se nemohu moc rozhánět a běhat,
jsem momentálně trochu padací a vratká babička.
Dokud doktoři a jiné studované osoby neodhalí důvod mojí nestability, bude to s výletováním
asi trochu horší, ale já se uzdravím a pak to vše doženu.
Všem přeji krásné, vlahé JARO.
Tady máte,
milé KOČKY,
pár snímků z naší výpravy:
( takové paběrky z pangejtu, abych sebou nesekla, kdybych šla dál od auta )
























Šišky budou

Čtvrtek v 7:18 | Jiřina |  nápadník
Vypadá to, že letos šišky budou.
Zatím jehličnany jen kvetou,
ale, je to hezký pohled, že?..
milé KOČKY,
taky se rády procházíte po jarním lese?







Radost

Středa v 7:25 | Jiřina |  nápadník
V té mizérii, v jaké se momentálně nacházím,
( to zdraví je nejvíc, ale když zrovna perfektní není? )
mi přišlo vhod,
že mi synovec poslal fotky malé Jůlinky, jeho dcerky.
Každá potěcha, vzpruha, je dobrá.
Je jí právě jeden rok a holka se má čile k světu...
není to tak dlouho, co jsme synovce brávali sebou na výlety,
( třeba Lovoš a Jedlová by mohly vyprávět )
a najednou je dospělý a je z něho táta...
Milé KOČKY,
ono to tak hrozně rychle letí,
za chvíli půjde holka do tanečních,
nakročeno už má:





V lužním lese

Úterý v 8:41 | Jiřina
Už to máme ,
milé KOČKY,
veselejší, že?
ale, pravda, bylo to dlouhé čekání,
zima, tma, žádné barvičky,
moc se těším na každý pěkný den,
který přijde....
modré nebe, sluníčko, vánek, vyprané prádlo na šňůře,
jaro, jak má být.





















Pupeny

Pondělí v 7:59 | Jiřina |  výletování
Jaro, to jsou pupeny,
ze starého listí se ke světlu prodírají rostlinky, listy, kvítka,
je vidět hodně bílé, sytě žlutá, u tulipánů zářivě červená, nejen u fialek a podléšek fialová,
různé růžové, oranžová,
a ty vůničky!
Proto taky v tomhle období ráda chodívám mezi zahrádky ve městě, nebo v okolí Labe.









Z archivu

Neděle v 13:30 | Jiřina |  nápadník
Držím se doma, v teple,
po té anabázi v pátek si domova více vážím.
..........
Podívala jsem se do starých fotek,
jestli bych nemohla na blog dát něco jarního, inspirativního,
co by mohlo někoho zdravého zvednout z kanape a vylákat do přírody:
a našlo se,
aby ne,
milé KOČKY,
je z čeho lovit:
pro dnešek jsem sáhla na fotečky z naší výpravy na Ranou u Loun,
kde jsme už několikrát strávili pěkné chvíle pozorováním rogalistů a padákistů, jak jim říkám.
( no, bodláky nejsou právě nic prudce jarního - polepším se )
Mladé rodinky s malými kluky by se tam mohly vyřádit - pokud je pěkné počasí a dost času.
Zkuste se naladit k výletu právě sem:
vezměte sebou jídlo a pití, deku, kdo ví, zda ta místní ,,restaurace,, je v provozu?
( a město Louny si také nenechte ujít ).


























Černý pátek

14. dubna 2018 v 20:55 | Jiřina |  nápadník
Přijela k nám moje sestra,
ve čtvrtek,
domluvily jsme se, že v pátek ráno pojedeme do Prahy, kde si nakoupí nějaké věci, pyžamo a tak....
byl pátek, třináctého a my jsme dorazily do hlavního města ( já bez foťáku! ),
zato jsem měla malý problém, motala se mi hlava a doprovázela to slabá nevolnost.
Kolem desáté jsem upadla na jedné hlavní ulici a volali mi záchranku, auto, které projíždělo okolo nabouralo do auta stojících policistů, mne a sestru naložili do záchranky a odvezli nás do Vinohradské nemocnice.
Tady jsme strávily spoustu hodin, já na vyšetřeních, sestra s mojí taškou a oblečením po chodbách a s mobilem v ruce, kdy sdělovala mému manželovi a mé dceři novinky, pokud nějaké byly.
Nepila jsem a nejedla od rána od osmi hodin. To bylo to poslední, co by někoho zajímalo.
Ještě několikrát mne převezli sanitkou nebo na kolečkové židli z místa na místo a že ten areál je opravdu velký!
Podrobnosti raději nechám pro rodinu,
odpoledne přišel vítr ( a průvan na chodbách, kde leželi další pacienti ), bouřka a déšť,
později odpoledne moje dcera vystřídala moji sestru a ta odjela k nám, neb tam měla věci a potřebovala se posunout na sever do vlastního bydliště,
zkrátím to:
milé KOČKY,
kolem 23.15 hod. mi na posledním vyšetření sdělili, že mi vlastně nic není a mohu opustit toto neveselé místo a odebrat se třeba domů.
Co na tom, že jsem měla potíže a určité bolesti, takových tam bylo.
Nejdivnější bylo, když zdr.sestra chlapíkovi ze sanitky říkala: ty vole.
Dcera s manželem si mne odvezli k sobě domů a tam jsem se krásně, navzdory všemu, vyspala a bonus byl, že jsem ráno viděla vnučky. Radost ze setkání byla asi vzájemná.
V tuhle chvíli už sedím doma, kam si mne dovezl manžel a jsem tomu ráda. Doma je fakt nejlíp.
Na Vinohrady raději už nikdy.
Hezký večer všem...

Výročí

14. dubna 2018 v 9:35 | Jiřina |  nápadník
Málem jsem na to zapomněla, ale dnes má můj blog 4 roky od jeho založení,
trapné ovšem je,
že se můj um a schopnosti na něm něco dělat a ho spravovat nijak nevylepšil a nezvládám
nic víc, než ten první týden.
Jak stárnu, nic nového už do hlavy nedostanu ( a odkoukat od jiných nemám kde ).
Jediné, co je stále stejné,
to je chuť se podělit o obrázky z výletování a nebo nějaké ty momentky z běžného života,
a tak,
milé KOČKY,
spoléhám na vaši toleranci a laskavost,
že,
pokud mě budete i nadále občas na blogu navštěvovat,
vezmete to s pochopením.
( vůbec jsem netušila, že to já a blog potáhneme 4 roky )

Opožděný apríl

11. dubna 2018 v 0:01 | Jiřina |  výletování
To kolo vpravo je asi pro manželku?...
vpředu nemá pneu a duši,
aby toho prvního, nejspíš manžela, nepředjela?
milé KOČKY,
to je apríl...
nafoceno v Alsasku,
kdysi...