Srpen 2018

Dvě patly

30. srpna 2018 v 20:30 | Jiřina |  okolo kuchyně
Slíbila jsem nepředloženě mladší vnučce, že upečeme roládu,
dnes jsme přijely z výletu a vnučka samozřejmě chtěla péct,
tak nezbylo, než se do toho pustit.
Milé KOČKY,
sáhla jsem po receptu mé mámy,
6 vajec, 6 lžic cukru a 6-7 lžic hrubé mouky, umíchat žloutky s cukrem a vyšlehat sníh bylo za chvíli a šup s tím do trouby.
Jenže na roládu to bylo moc vysoké těsto, tak jsme umíchaly jeden tvaroh a dva čokoládové termixy a pomazaly buchtu navrch, vidličkou udělaly ,,výzdobu,, - nakrájela jsem kostky, buchta začala mizet...
ráno bude ještě na snídani.
Mladší vnučka se hrne do kuchyně, mám radost.
Starší jsme zatím zaparkovaly u PC.
Zítra se vrátí k rodičům, bude se mi po nich stýskat.











Asi poslední

30. srpna 2018 v 17:11 | Jiřina |  výletování
Konec prázdnin se kvapem blíží a my jsme si dnes, s mými dvěma vnučkami,
udělaly vlakem výlet na hrad Střekov,
abychom je zakončily stylově...
výpravou za poznáním...
sice tam chvílemi pršelo, nicméně to byla po horkém a suchém létě příjemná změna.
Když se rozpršelo více, schovaly jsme se v některé z místností na hradě...
Okolní kopce jsou celé zrzavé a výhledy dolů, do koryta řeky, byly úplně v podzimních barvách.
Výlet se holčinám líbil a já jsem si po letech osvěžila své dojmy z tohoto starého a zajímavého hradu.
Ani se nedivím R.Wágnerovi, že se tu inspiroval k napsání hudebního díla.
Dali jsme si v hradní restauraci i oběd, abychom nijak nestrádaly, a pak už nás čekala jen cesta domů vlakem.
Milé KOČKY,
jestlipak znáte hrad Střekov a hydro na Labi pod ním?
( když jezdíme do tohoto kouta na výlet s dospěláky, nejprve to vezmeme lanovkou na Větruši, pak jdeme po úbočí kopce k vodopádům a k Vrkoči, pak přes hydro na druhý břeh a pak na hrad Střekov )
( koukala jsem, zda není na zahradě Beallara, abych jí z hradu zamávala, ale neměla jsem štěstí - to je vtip )

































































Ohlédnutí

28. srpna 2018 v 8:59 | Jiřina |  výletování
Takové malé ohlédnutí za tím naším pobytem ve Východních Čechách:
Je mi jasné, že jsme mohli pojmout dovolenou s vnučkami více sportovně, ale když uvážíme,
že jsme s mužem senioři a ne zrovna v nejlepší formě,
a starší vnučka také nebyla právě nakloněna v tom horku předvádět výkony,
myslím si, že jsme to pojednali, jak nejlépe to šlo.
Zatímco jsem s mladší vnučkou chvílemi předstírala, že se snažím rozpomenout, jak se hraje ping pong, starší vnučka hltala knížku a za týden zmákla tři. Tedy - dopoledne a časné odpoledne jsme výletili, to jo.
Počítač a televizi jsme nestihli za ten týden ani pořádně zapnout a to jsme měli v každém pokoji jednu. Noťasy taky dva.
Nebyl na to čas.
Jo a shodila jsem 4 kila.
Takže,
milé KOČKY,
měla bych tam jet častěji.
Zpáteční cestu jsem naplánovala přes Borohrádek a Holice a a že se prosmýkneme kolem Kunětické Hory k Bohdanči a dál k Chlumci n.C. a pak po ,,jedenáctce,, k nám, ale ouha, most přes Labe byl zavřený a tak jsem musela volit trasu přes Pardubice. Nesnáším velký provoz ve větších městech.
Manžel mi ani nepřibrzdil - tudíž tajně plánované foto dřevěných zvonic a půvabného dřevěného kostelíka v Borohrádku a Velinách se nepovedlo!
Třeba to vyjde příště.



















































Po dovolené

27. srpna 2018 v 17:24 | Jiřina |  výletování
Týden utekl, ani nevím jak,
v neděli 19.8.2018 jsme nastoupili do Potštejna na ubytování,
já se seznamem, co chci vnučkám ukázat...
po pravdě jsem předem věděla, že se to stihnout nedá,
vedra panovala, že by psa nevyhnal,
všude sucho, až koncem týdne přišla bouřka a pořádný ceďák a taky ochlazení.
My jsme měli k dispozici bazén, takže jsme po návratu z výletu dováděly ( vnučky a já ) ve vodě.
Ve vile bylo chladno, krásně se spalo...
a jak to ve skutečnosti s tím programem dopadlo???
pondělí:
Kostelec nad Orlicí a nákup potravin, bazén
úterý:
zámek Častolovice, zahrada, minizoo, betlémy v Třebechovicích pod Orebem, skanzen Krňovice nedaleko, zámecký park v Kostelci n.O. a zmrzlina, zámek Doudleby n.O. a Babiččin dvorek ( zvířátka mladší vnučku přitahují ).
středa:
Muzeum krajek ve Vamberku, hrad Litice, přehrada Pastviny a projížďka na šlapadle s klouzáním do vody! ...ještě teď mě bolí nohy, Králíky a poutní kostel a klášter Hedeč
čtvrtek:
Muzeum hraček Rychnov n.Kn., - doporučuji...mají koutek o Mag.Rettigové, zámek a Santiniho kostel, prolézačky v místním parku
pátek:
Hřebčín Slatiňany - komentovaná prohlídka, zámek
sobota:
dopoledne po Potštejně a zámek, zámecký parčík
odpoledne výšlap na hrad Potštejn
neděle:
balení kufrů, přípravy na odjezd, hrátky v zahradě ( pingpong, házení na koš a podobné týrání těla )
suma sumárum: užili jsme si čistý vzduch, pobyli v pěkném prostředí, navštívili nějaké ty zajímavé památky a rádi se tam zase někdy, možná, vrátíme.
Milé KOČKY:
Teď už jen vyprat, uklidit kufry a zpracovat fotky.
Letošní dovolená s vnučkami je za námi ( ale ve středu k nám na tři dny přijedou a mám pro ně překvápko! )
( V zámecké zahradě v Častolovicích byl díky suchu historicky nejhorší stav růží, co pamatuju.)
A taky: byl tam, na ubytování, tak líný internet, že jsem vlastně 8 dní nebyla na počítači a taky to jde!
Za všechny komentáře u předešlých příspěvků všem děkuji.
( původně jsme si s mužem pobyt prodloužli do středy, chtěla jsem z Potštejna vyrazit na spanilou jízdu do Kroměříže a zase se vrátit, aby to nebylo tak daleko jako z domova, nu, nevyšlo to,
museli jsme od toho ustoupit a jet dnes domů, budu od zítřka hlídat dětičky jedné známé, Kroměříž na mne počká ).






















































Krize

19. srpna 2018 v 14:16 | Jiřina |  výletování
Cestou busem z Carcassonnu do Prahy, poté, kdy jsme se dozvěděli, že nás čeká 1450 km k Plzni!,
jsem měla krizi,
a to takovou, že jsem si říkala, že už cestovat nebudu,
tedy pro pořádek, že nebudu jezdit na zájezdy,
nanejvýš s mužem autem po republice!
Že bych to ,,zapíchla ,, úplně, to asi nehrozí.
Jenže - jen co jsem dojela domů, vyprala vše a usušila, kufr uklidila,
zpracovala fotky a potěšila se některými záběry, ( vlastně, až doma si to pořádně prohlédnu )
jen tak malinko jsem nakoukla na nějaké ty nabídky CK a už jsem byla chycená!
Tak uvidíme, zda převáží stařecká lenost nebo cestovatelské nadšení.
Taky prohlédnu pár oblíbených blogů, kde kolegyně blogerky brouzdaly v mé nepřítomnosti,
ono mě to zase asi nabudí.
A tady se,
milé KOČKY,
ještě svěřím, v jakém prostředí jsme to vlastně minulý týden s Janou poletovaly.
obrazové zpravodajství:



















































































Umění

19. srpna 2018 v 8:53 | Jiřina |  výletování
Nemohu tvrdit, že bych byla nějak příliš uměnímilovná,
nerozumím malířství a hudbě,
tím ale nechci říct, že se mi určitá hudba a díla některých malířů nelíbí.
Jak a co...
Jo, takový pan Chaba s jeho padajícími domy, klidně by mi mohl na stěně viset nějaký jeho originál.
A protože jsme měli možnost podívat se na obrazy Toulouse Lautreca, docela jsem to uvítala...
nikdy není pozdě se začít učit.
V zahradě ( vytvořit pěknou zahradu je asi také umění? )
pak byly k vidění staré sochy a líbilo se mi, jak se skvěle doplňovaly s listy a výhonky vinné révy.
A s výhledy na řeku a do zahrad. Město Albi na mne udělalo dojem.
V jednom paláci ( Kapitol ) na náměstí v Toulouse jsme se byli podívat na malby, které byly impozantní.
Líbí se mi fresky ve starých kostelících, sochy, kdy poznám, co představují.
Ale některá díla umělců jdou mimo mne, např. žlutě polepený hrad v Carcassonnu - krčím rameny.
Milé KOČKY,
ode mne to moderní umění asi moc nečekejte.
Jo, nějakou tu sochu v roští? to ano.

















































































































Málem bych zapomněla

18. srpna 2018 v 11:37 | Jiřina |  výletování
Milé KOČKY,
málem bych zapomněla napsat:
věděly jste o tom, že město Toulouse je město fialek?
Nejen těch kytiček, které se ve velkém množství vyvážejí - prý hlavně do Paříže?
ale - že je dávají v sušeném stavu do sušenek, do čokolád, dělají z nich bonbony, likéry, parfémy, prostě je tam koupíte v mnoha výrobcích a za ne malé peníze.
Ale je to i město, kde se montují airbusy. To vím ale z filmu, který jsem viděla v televizi.
V okolí je plno vinic, spousta ořešáků, takže je snadné si z Gaskoňska přivézt husí játra, víno, ořechy v čokoládě nebo ořechový olej, každému podle jeho chuti a peněženky.
Ať žije Francie a cestování.

Apropos: Ten první snímek je z lodi z Canalu du Midi přitažený a z ruky, tak sorry, jako.
































Moje úlovky

18. srpna 2018 v 2:22 | Jiřina |  výletování
Na zájezdu se snažím vyfotit téměř všechno ( co mi padne pod ruku ).
Ale! - taky se mi občas podaří ,,špionážní,, snímky,
ať už jsou to obrázky přes vysokou zeď a sama nevím, co tam bude!,
nebo zachytím nějakou dvojici, líbající se, třeba?!
případně různé situace na tržištích a pod.,
cizí děti se fotit moc nesnažím, nevím, třeba by to mohlo někomu vadit.
Tady jsou moje nové zájezdové úlovky:
trocha barvy udělá divy,
milé KOČKY.


















































Nejen mosty

17. srpna 2018 v 8:13 | Jiřina |  výletování
Jestli se mi něco taky hodně líbí,
pak jsou to mosty,
a daleko nejvíc mosty se zavěšenými květinami.
Jak to ti Francouzi dělají, že mají ty kytky tak bohaté, husté, barevné, tolik kvetoucí.
V několika patrech nad sebou...
a nejen na mostech!
Milé KOČKY,
tohle jsem si musela zvěčnit:






















































































Zahrady

16. srpna 2018 v 8:39 | Jiřina |  výletování
Jo, zahrady a parky - ty taky vyhledáváme a můžeme,
protože v nich je přeci jen poněkud lepší vzduch, než na hlavní ulici s velkým provozem, ne?
Vždy jsme si s Janou udělaly chvilku s posezením u fontány nebo u vodotrysku,
a případně jsme ukořistily nějaká ta semínka z kytek už odkvetlých!
Takové loupežení má jednu chybu, že po návratu domů zapomenu, co to je za kytky.
Jestli se mi povede z toho příští rok něco vypěstovat, bude to překvápko hlavně pro mne.
V parcích byly převážně mladé maminky se svými malými ratolestmi a tak jsme si občas s Janou udělaly čas na svačinku právě s pohledem na ty malé ,,frantíky ,, a vzpomínaly s láskou na svá vnoučata.
Moc se mi líbila zahrada v Albi nebo park na místě bývalé arény...
s polorozpadlými zbytky této antické stavby.
Milé KOČKY,
však to znáte,
stačí pár kvetoucích rostlin a několik motýlů, trocha té šumící vody a hned vše vypadá líp...